„Hlavně z toho, že se mi nepodařilo přesvědčit hvězdné Američany, aby přiletěli. A že si Novozélanďan Gill před týdnem zlomil nohu, přitom to byl můj další favorit,“ doznal šéf skromného mítinku.
Nakonec splíny zahnal Američan s nigerijským pasem Stephen Mozia třetím výkonem letošních světových tabulek. Vyhrál v národním rekordu 21,76 centimetrů, to je extratřída.
Koulařská exploze v ÚstíNigerijec předvedl jeden z vrhů roku |
„Moziu jsem viděl házet ve Španělsku, ale tohle jsem nečekal. Absolutně fantastický výkon,“ žasl Vachuta, sám koulař. „Jsem z toho v euforii, zvedlo mi to náladu. Letos bylo pořádání Grand Prix náročnější, přidali jsme disciplíny. A je velká satisfakce, že se to takhle povedlo.“
Mozia se rázem zařadil mezi kandidáty na olympijskou medaili z Ria. „Jeho otočka má velké rozmezí, mohlo mu to ulítnout i za 22 metrů,“ míní ředitel mítinku.
„V poslední době jeho výkon stačil na mistrovství světa na zlato. Ale olympiáda je o nervech, těžko se někdo urve. Mozia není tolik ošlehaný z velkých soutěží jako ostatní kluci. Američan Kovacs je mentálně mnohem silnější, stejně Němec Storl; ten může celou dobu házet 20,5, jenže v Riu to pošle ke 22 metrům, o tom jsem přesvědčený. Ale Mozia je ve hře.“
Moziův velehod, který znamenal rekord ústecké Grand Prix, je pro organizátory skvělou vizitkou.
COŽE? LETÍ TAK DALEKO? Nigerijský reprezentant ve vrhu koulí Stephen Mozia při svém parádním pokusu na atletické Grand Prix v Ústí nad Labem.
„Zvedne naši prestiž. I když oni by sem koulaři rádi jezdili, oni by chtěli všichni, jenže největší problém je kontakt s jejich manažery. Špička, to už je vzácné zboží, snaží se je prodat a šetří si je pro velké mítinky,“ chápe ředitel Vachuta. „Že tady byl čtyřikrát mistr světa Kovacs, to podle mě nemá žádný mítink v Evropě. Ale nejsme v penězích tak schopní, abychom je mohli zaplatit.“
Mozia přitom v úterý v v Ústí startoval za hubičku: Vachutu stál jen 12 tisíc korun, platil mu část letenky. „Rozpočtově se pohybujeme pořád kolem 300 až 350 tisíc.“
Letos pořadatele zatížila hlavně stovka mužů, kde se sešla výtečná konkurence. Vyhrál Američan Baker za 10,10 vteřiny, rekord Grand Prix odvál nepovolený vítr. „Mám rád tyhle malé mítinky, v Ústí jsem si to užil,“ kochal se Ronnie Baker. „A na tenhle podnik jsem měl dobré reference od svých krajanů.“
Jenže právě více disciplín znamenalo méně top koulařů. „Nemohli jsme zaplatit hvězdu navíc. Chtěl jsem zkusit tenhle model, jestli bude pro lidi zajímavější,“ tvrdí Vachuta, ale asi od něj ustoupí: „Bylo to hrozně práce. Stovka se mi líbila, ale je těžké to zorganizovat v počtu lidí a penězích, co máme. Asi se vrátím k ryze vrhačskému mítinku.“
A třeba v kulisách, které by mohly být hodně atraktivní. „Možná by se to dalo udělat i v Ústí na Lidickém náměstí, před divadlem by se mi to líbilo. Už jsou na to technologie, že by sektor byl regulérní. Mohla by to být zajímavá show, jen zatím nevím, kolik by to stálo.“
