Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukup už nezakřičí: Vítězství! Po 14 letech končí jako legenda Děčína

Děčínský basketbalista Miroslav Soukup (vlevo) se snaží zakončit útok přes Martina Peterku z Pardubic. | foto: Karel Pešek, MAFRA

5 2014
Všichni se těšili, až vstoupí do kabiny a zařve: "Vítězství!" Tradičního pokřiku, který rozduněl šatnu basketbalistů Děčína po velkých výhrách, se bude muset po Miroslavu Soukupovi ujmout někdo další. Srdcař mezi Válečníky totiž po 14 letech v klubu končí. A odchází jako legenda. Byť nikdy nepatřil mezi excelentní střelce, teprve jako čtvrtý hráč v historii Děčína se přehoupl přes metu 3 000 bodů.

Zdraví vás ničilo už pár let. Vážně už nešlo pokračovat?
Já už loni uvažoval, že skončím. Bolela mě kolena, bylo to celkově špatné. Ještě jednu sezonu jsem dal, teď přišel čas. Možná si ještě zahraju první ligu za Litoměřice, abych se držel v kondici. To je trošku jiná úroveň, na to by to ještě mohlo stačit. I když letos tak velké problémy se zdravím nebyly, stejně už je vidět, že jsem prostě starý a opotřebený.

Miroslav Soukup

Dvaatřicetiletý rodák z města Stod na Plzeňsku a odchovanec Jaroměře působí v Děčíně 14 let, přišel v roce 2000. V Mattoni NBL a Českém poháru za klub odehrál 7 647 minut, nastřílel 3 445 bodů, což dává průměr 7,3 bodu na zápas. Doskočil 1 945 míčů, 85 jich zblokoval, měl 501 asistencí, byl 1 389x faulován a sám fauloval 1 559x.

Dvoumetrový pivot je vášnivý rybář a akvarista, má syna Matyáše, miluje rajskou, pivo a malinovou šťávu.

Jaká byla vaše poslední sezona v Děčíně?
Taková nahoru - dolů. Měli jsme dobré i špatné chvilky. Povést se jeden dva zápasy navíc, mohli jsme skončit i výš než pátí. Poslední čtvrtfinále s Opavou nás mrzí, chtěli jsme se poprat aspoň o třetí místo. A osobně? Mohl jsem hrát určitě líp, ale žádnou velkou ostudu jsem neudělal.

A vstoupil jste mezi legendy klubu. Po Janouchovi, Sandersovi a Pavlovi Houškovi jste dosáhl mety tři tisíce bodů za Děčín. Ale deset tisíc už asi neuděláte, jak jste pak v žertu plánoval.
Tři tisíce bodů je skvělých, obzvlášť v jednom klubu. Deset tisíc už to asi nebude, ale možná se mi to povede jako trenérovi. Zůstávám v Děčíně jako šéftrenér mládeže, takže když se jednou sečtou body všech kluků, které teď trénuju, třeba to těch deset tisíc dá.

Odehrál jste v Děčíně přes 400 zápasů, který byl ten nej?
Rozhodně domácí bitvy s Nymburkem, obzvlášť ty vítězné. Pak vzpomínám na páté čtvrtfinále proti Brnu, před sedmi osmi lety. Vyhráli jsme a slavili postup mezi nejlepší čtyři týmy. A pak hned můj třetí zápas za Děčín proti Opavě. Moje první sezona tady, bylo mi 18, Opava byla tehdy mistr či vicemistr. My ji porazili a já dal asi 19 bodů.

Co byl váš největší úspěch?
Že jsem tak dlouho hrál NBL. I po šesti operacích kolena! A samozřejmě druhé místo v poháru, čtyřikrát třetí v NBL. Nejsou to tituly, ale pro Děčín je medaile jako titul.

Návrat krále?

Basketbalový Děčín si prý myslí na nymburského pivota Pavla Houšku. Ale zdá se, že comeback nechystá.

"Zájem o Houšku má každý. Byli bychom rádi, kdybychom ho tu měli. Bohužel je pod smlouvou, má opci a Nymburk se ještě nevyjádřil, jak to bude," slyšel Miroslav Chrastný, prezident Děčína.

Michal Ježdík, sportovní šéf Nymburka, tvrdí: "S Děčínem jsme o Houškovi nemluvili, zatím má u nás kontrakt. O každé nabídce se dá rokovat."

A co na to Houška? "Probíhají nějaká jednání. Říct něco, šlo by o fámy a zprávy z druhé ruky. Vyloučit v budoucnu návrat nemůžu, teď mám smlouvu v Nymburce."

O čem jste snil, a už to nevyjde?
Jako každý mladý kluk jsem si chtěl zahrát v NBA, vyhrát titul v NBL. To už se mi nepodaří. Ale jsem spokojený. Vždyť jsem se dostal i do reprezentace.

Co vám chybělo k tomu, abyste se třeba ještě víc prosadil v národním týmu? Nebo v zahraničí?
Nejsem moc technicky nadaný hráč, spíš rváč pod košem, střelba z dálky mi chyběla. A trochu to zdraví, abych byl třeba tři sezony v klidu. Ale nestěžuju si. Kdyby mě netrápila ta kolena, možná bych hrál dál, ale možná že bych taky už prodával boty. Nikdy nevíte. Třeba by mě skolilo jiné zranění.

Míval jste nálepku tvrdého hráče. Berete to?
To se jen tak povídá. Člověk udělá jeden špatný zákrok a už se to s ním veze celý život. Zákeřný nejsem, ale tvrdou hru mám rád. Rozdat i přijmout, to je můj styl. Ne chodit brečet, že jsem dostal loktem.

Čtrnáct let v jednom klubu. Nikdy jste neměl choutky odejít?
Nabídky byly, ale Děčín mi přirostl k srdci. Nechtěl jsem se tady loučit, jsem tu rád. I když třeba přišla finančně lepší nabídka, zůstal jsem kvůli tomu zázemí a fanouškům. Ti jsou nejlepší v Česku.

Tak dlouho jako vy v klubu vydržel už jen kapitán Jakub Houška. Nedávno si postěžoval, že jste mu sebral dres s jeho oblíbenou sedmnáctkou. Jak to tedy bylo?
V Chomutově hrál s číslem 17, když přišel sem, chtěl ji taky. Tak jsem mu vysvětlil, že je nový a mladý, takže si musí vzít, co na něj zbude. Vzal to sportovně. Ale občas mi ještě předhazuje, že jsem mu ji tehdy sebral.

Proč jste pak hrál s číslem 34?
Měnila se pravidla, čísla 16 až 19 se už nesměla používat. Přemýšlel jsem, co si vzít, vyšel z toho dvojnásobek sedmnáctky.

Co bude Děčín bez Soukupa? Udrží Jakub Houška a spol. tu dobrou partu i bez vás?
Půjde to i beze mě. A nebojte se, já kluky navštěvuju, jsem jen o patro výš. Chodím se dívat na tréninky, hraju s nimi fotbal, pořád je vídám. Jen na ten vítězný pokřik se někdo bude muset najít. Možná Honza Jiříček, to je taky takový plašan.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze