Mladému Miloslavu Mečířovi, 349. hráči světového žebříčku, se v Ostravě daří. Prošel kvalifikací a v hlavní soutěži už je ve třetím kole. "Je to jeden z mých nejlepších výsledků," říká pětadvacetiletý tenista. "Dalo by se říct, že je to největší turnaj, na němž jsem se probojoval dále. Mám tady jeden dobrý skalp a pět vyhraných zápasů v řadě."
V hlavní soutěži vyřadil dva Francouze, nasazenou trojku Rufina 6:3, 6:4 a Eysserica 6:3, 6:3. "Eysserica znám od juniorských časů, byl to velký talent, hrávali jsme spolu. Přejít přes něho nebylo jednoduché, ale hrálo se mi dobře." V pátek ho čeká belgický daviscupový reprezentant Rochus.
Mečíře těší, že si může zahrát v Ostravě. "V minulých letech mi to nevycházelo, protože ve stejném termínu máme na Slovensku ligu," podotýká. "Teď se mi podařilo uvolnit s tím, že kdybych vypadl v kvalifikaci, tak na ligu pojedu, ale daří se mi, takže zůstávám."
Přestože Prosperitu označuje za svůj zatím největší úspěch, míní, že víc je vyhrát některý z turnajů. "Je to větší zážitek, i když se mi to podařilo jen v nižší kategorii Future."
Miloslav Mečíř starší.
Mečíř tvrdí, že pro něho není těžké hrát tenis se slavným jménem. Jeho otec byl československý reprezentant. Vyhrál olympiádu v Soulu 1988, hrál finále Australian Open a US Open. Ve světovém žebříčku byl čtvrtý.
"Když jsem byl mladší, tak jsem možná měl trochu problém s tím, abych se mu vyrovnal, ale taková překážka se dá překonat bez problémů."
Občas slyší kompliment, že hraje podobně elegantně jako táta. "Otce jsem ale moc hrávat neviděl, takže nemohu říct, v čem jsme si podobní. Hlavně se snažím zakládat na tom, abych soupeře tlačil, abych je rozběhával."
Od otce dostal spoustu rad. "Teď se snažím řídit touto - proč bych běhal, když může běhat soupeř." Jaké má vůbec ambice? "Chtěl bych si zahrát Grand Slam, kvůli tomu hodně lidí tenis hraje, to je takový svátek," říká chlapík, který se narodil v Praze, ale od pěti let žije v Bratislavě a má dvojí občanství - české i slovenské.
Hned dodává, že mu chybí ještě docela dost bodů, aby se dostal aspoň do kvalifikace některého ze čtyř nejprestižnějších světových turnajů. "Byl bych docela rád, kdyby se mi to povedlo už ve Wimbledonu, ale mám cíl dostat se do kvalifikace US Open."
Bez podpory rodičů by si nemohl dovolit jezdit po menších turnajích. "Konkurence je obrovská, ale na nižší úrovni nemáte skoro žádné prize money. Rodiče mi hodně pomohli, ale teď už jsem relativně samostatný."
