Na to, co tomu ve druhé polovině osmdesátých let předcházelo, a na změny, které přinesl 17. listopad 1989, vzpomínají pro golf.idnes.cz významné osobnosti a pamětníci.
1.Jak se žilo českému golfu a golfistovi ve druhé polovině osmdesátých let?
2. Kdy jste si po listopadu 1989 začali uvědomovat, že se otevírají úplně jiné možnosti? V čem?
Milan Veselý, prezident České golfové federace
1. Český golf v osmdesátých letech je pro mě představován třemi osmnáctijamkovými hřišti v Karlových Varech, Mariánských Lázních a v Šilheřovicích, asi pěti dalšími devítijamkovými areály a tisícem nadšených hráčů, kteří velmi obtížně získávali golfové vybavení. Nebyla to žádná sláva, český golf přežíval díky nadšencům a milovníkům golfu v západních Čechách, v Praze a na severní Moravě. Udržovat golfová sportoviště bylo velmi obtížné a všichni nás považovali za výstřední blázny.
Český golfista byl buď člověk ze staré golfové rodiny, která provozovala golf již před válkou, nebo obyvatel území, které bezprostředně přiléhalo k některému z golfových hřišť. Všichni golfisté se ve druhé polovině osmdesátých let navzájem znali. Byla to obdivuhodná komunita vynikajících lidí vyznávajících fair-play, zpravidla otevřeně či skrytě zaměřených proti komunistickému režimu, vyznávajících ideály čestnosti a takzvaného západního, demokratického stylu života, což bylo z hlediska tradic a povahy golfu zcela logické. Měli jsme navzájem velmi přátelské vztahy založené na společném zájmu a společné životní filozofii. Nikdo si nedovolil švindlovat, upisovat rány a chovat se proti golfové etiketě. Režim golf odsuzoval a odsunul tento nádherný sport na poslední místa sportovního a společenského žebříčku.
Ten, kdo ale u tohoto sportu vytrval a začal jej dokonce v osmdesátých letech provozovat, byl zpravidla člověk čestný a trochu jiný než ti ostatní. Byla to silná osobnost, pro kterou golf znamenal ve strnulosti tehdejších politických a společenských poměrů duševní vysvobození a úžasné naplnění života. Škoda, že těchto osobností je ve srovnání s obrovskou golfovou základnou současnosti velmi málo a bohužel stále méně.
2. Golf mnoho a mnoho let zcela ovlivňuje můj život, myslel jsem proto na tuto součást mého života i ve dnech sametové revoluce. Uvědomil jsem si ihned, že demokratizace našeho života a odchod jedné strany, zaměřené zcela na Východ, otevře úplně jiné možnosti a rozvoj golfu. To se také stalo. Prosazení a rozvoj golfu byl nejprve velmi pomalý a rozpačitý proces. Byly zde nevyřešené otázky pozemkových restitucí, chyběla potřebná legislativa, nadšení investoři a golf byl to poslední, co musela tato společnost řešit. K velkému obratu došlo až na počátku 21. století a v posledních letech má náš sport nejvyšší dynamiku rozvoje v Evropě. Je to splnění krásného snu. Všechny možnosti jsou nyní otevřené, prakticky vše je možné a realizovatelné.
Prokop Sedlák, golfový historik
1. Český golf byl i ve druhé polovině osmdesátých let v rámci republikového sportovního dění stále okrajovým sportem bez jakékoliv státní podpory. Nebojoval sice již o holou existenci jako dříve, ale jeho rozvoj, tedy nárůst členské základny, byl minimální.
2. To, že se českému golfu otevírají úplně jiné možnosti, jsem si začal uvědomovat již v listopadových a prosincových dnech roku 1989. Byl jsem přesvědčen o jeho nastávajícím mimořádném rozvoji, který se bude týkat jak počtu golfistů a hřišť, tak mezinárodních styků. Očekával jsem i mimořádný rozvoj celé společnosti. Předpokládal jsem, že úroveň chování a vztahů uvnitř osvobozené společnosti se přiblíží té, která se i v totalitě udržovala v golfovém prostředí. Bohužel, tato představa se splnila jen z části.
Amara Zemplinerová, ředitelka golfového veletrhu Golf Show
1. Pro nás, co jsme mohli a měli kde hrát, byl tehdy vlastní golfový život oproti dnešku relativně radostný. Pokud jsme ovšem neměli žádné velké sportovní ambice. Radostný proto, že pokud měl golfista hole a míče, nečekaly ho prakticky žádné další mimořádné výdaje. Členství a poplatky nestály téměř za řeč, hřišť bylo málo, takže se turnaje hrály na vlastním hřišti. Na to jsme se ve Varech dopravili autobusem, číslo 8 jezdí ve stejné časy jako před čtyřiceti lety. Zahrát si člověk mohl kdykoliv, rezervace tee timů byla z rodiny sci-fi. Syn Štěpán se narodil v dubnu v roce 1986. Celé léto jsem hrála golf, golfové hole jsem měla strčené v kočáře. Prostě pohoda. Problém byl se sportovním golfem. Samozřejmě i u nás se objevilo několik golfových talentů. Ale bez možnosti celoročního hraní, konfrontace se zahraničním golfisty a téměř nulovou šancí trénovat s golfovým trenérem, to nebyly dobré karty. Přesto se občas některým českým golfistům povedlo zahraniční soupeře vyučit, většinou však na domácích hřištích.
2. Hned. První polistopadové jaro se na hřištích objevili noví hráči, kteří stihli za zimu to, co my za dvacet let hraní. Pár prvních cestovek nabídlo golfové zájezdy, rodiče začali investovat do golfového rozvoje svých dětí. A to byl už jen krůček k desítkám nových hřišť.
(Pokračování.)
