Kromě skifařů se v Čchungdžu vaše sestava Klang, Podrazil, Pilc, Doleček jako jediná z českých lodí probila do finále, což se českému nepárovému veslování nedařilo dlouhé čtyři roky. Takže - spokojenost?
Docela ano, už postup do finále pro nás znamenal velkou úlevu. Finále nám už nevyšlo, ale pokud zůstaneme pohromadě, dá se na tom pracovat.
A co vy osobně? Je pro vás šesté místo povzbuzením?
Pro mě bylo povzbuzením už sedmé místo na regatě v Lucernu počátkem července. Bylo to krátce poté, co kvůli nedobrým výsledkům z první části sezony rozprášili naši osmiveslici - trenér Blecha ukázal na nás a po kratičkém společném tréninku to naší čtyřce začalo jezdit poměrně rychle. To sedmé místo a následná nominace na šampionát mě nakoply, protože po nevalné první části sezony jsem se chtěl na veslování vykašlat.
Úspěchy Milana Dolečka ml.2003: MS bronz, dvojskif s O. Synkem |
Vykašlat? Co byste dělal?
Už jsem si začal shánět práci, fakt jsem s tím chtěl praštit. Vypadalo to totiž, že mi po sezoně na Dukle neprodlouží smlouvu. V květnu se nám narodila dcerka a já musel začít myslet na to, jak uživím rodinu. Táta se přece musí starat.
Vymyslel jste tehdy něco?
Nic moc, jen mi kamarád nabídl místo ve firmě. Naštěstí jsme pak v Lucernu zajeli a s nominací noncoxu do Koreje mi na Dukle prodloužili smlouvu.
O kolik?
O rok.
To není moc velká jistota.
Tak to ve veslování chodí - před loňským mistrovstvím Evropy mi slíbili, že v případě medaile mi prodlouží smlouvu o dva roky. Pak jsem se podílel na bronzu osmiveslice, ale stejně mi smlouvu prodloužili jen o rok. Že prý už jsem starý. Kdybych vozil medaile jako Ondra Synek nebo aspoň byl rok co rok ve světovém finále, bylo by to jiné, české veslování by bylo vidět ještě víc. Jenže se to nedaří.
S otcem, bývalým úspěšným veslařem a později trenérem Ondřeje Synka, jste se neradil?
Co mi může říct? Sám dobře ví, že když to posádce jezdí, tak se končit nechce. A že po kariéře se začíná od nuly. Kdysi začínal jako kuchař v jídelně na Julisce, teprve později se prosadil jako trenér.
V posádce máte nejvíc zkušeností, spolu s Ondřejem Synkem jste už před deseti lety přivezli světový bronz na dvojskifu. Jak vás berou kolegové z noncoxu?
Jsem nejstarší, bude mi jedenatřicet a kluci mají kolem dvaadvaceti, takže mi občas řeknou taťko. Nebo říkají, že vozí v lodi veterána, ale jsou v pohodě.
Je zřejmé, že vaše posádka má perspektivu. Zůstane pohromadě?
To doufám. Šesté místo pro nás bylo velkým zadostiučiněním, kluci se poprvé dostali do světového finále. Výsledek je to na prahu nového olympijského cyklu dobrý a to, jak nám to jezdilo, bylo taky prima.
Na olympiádu v Riu nepomýšlíte? Ondřej Synek vyhlásil útok na zlato už v Čchungdžu...
Jenže on je v úplně jiné pozici. Je úspěšný, ukočíruje to snáz. Já taky živím rodinu, ale když nebudu mít výsledky, budu muset z Dukly odejít.
