Projela cílem pod azurovou oblohou a...
... a nic. Nekřepčila jako diváci, nejásala nadšením, neválela se po zemi. Vlastně jen nechápavě koukala kolem sebe.
„Nechtěla jsem totiž slavit, dokud jsem stoprocentně nevěděla, že jsem vyhrála. Chvíli jsem ten čas hledala, a když jsem uviděla ten náskok, nevěřila jsem tomu. Uvažovala jsem, jestli ta časomíra funguje,“ smála se Mikaela Shiffrinová po závodě.
Časomíra fungovala, slalom na světovém šampionátu ve Svatém Mořici vyhrála o 1,64 sekundy před domácí Wendy Holdenerovou.
„Snažila jsem se koncentrovat jen na své lyžování, nad ničím dalším nepřemýšlet. Představovala jsem si, že je to úplně nový závod a já potřebuju nový náskok,“ vyprávěla pak o druhém kole.
To vyhrála i před zraky své rodiny. Tatínek Jeff v cíli dojatě odpovídal: „Jestli bude oslava? Podívejte se na výraz v její tváři, to je největší oslava.“
Shiffrinová se stala teprve druhou ženou, která ve slalomu na mistrovství světa získala tři zlata za sebou. Před ní se to v letech 1937-1939 povedlo pouze legendě Christl Cranzové.
Existuje pro vás vůbec nějaký limit? Přilétla otázka na tiskové konferenci.
„Žádný není,“ rozesmála rodačka z Vailu přítomné novináře. „Pořád jsem motivovaná, chci být nejlepší, nejsilnější a nejvyrovnanější lyžařkou na světě. Dokud jí nebudu, půjdu si za tím. V rychlostních disciplínách mám spoustu rezerv, ale třeba přijde den, kdy vyhraju i sjezd. Vlastně si připadám jako na začátku.“
Na začátku
Narodila se ve Vailu, ale kvůli otcově práci se několikrát stěhovala. Jednou do New Hampshire, pak zase do Colorada, než zakotvila v lyžařské akademii Burke.
Už v deseti letech otce Jeffa zaskočila otázka: „Tati a kdy budu moct závodit ve Světovém poháru?“ Anesteziolog coloradské fakultní nemocnice musel své malé a umíněné dceři vysvětlit, že pravidla FIS jsou v tomhle striktní: „Až v patnácti,“ chlácholil ji.
„Vždycky jsem chtěla dělat všechno tak brzo, jak to jen šlo,“ vzpomíná teď na své začátky Shiffrinová s úsměvem.
Sama v mládí moc nezávodila, spíše se věnovala tréninku. „Za rok třeba projela třicet tisíc branek, kdežto taková Šárka (Strachová) ve svých nejlepších letech na tréninku zvládla dvacet tisíc,“ porovnával tréninkové dávky kouč české lyžařky Klaus Mayrhofer.
Jistě, měla obrovský talent, ale právě tou pílí ho absolutně zdokonalila. „Třeba na měsíc jsem se ztratila ze světa a jenom trénovala techniku, taktiku a psychiku. I díky tomu když lyžuju, je to jako píseň, slyším v hlavě rytmus. Spojuju oblouky a zničehonic ze mě vychází plynulost, síla a cítím se úžasně. Z toho pramení moje radost,“ popisuje své pocity na svahu.
Jen co překročila hranici patnácti let, vrhla se do svých prvních závodů FIS. A hned osmý podnik Nor-Am Cupu vyhrála. 11. března 2011 poprvé stála na startu obřího slalomu ve Světovém poháru.
Bylo to ve Špindlerově mlýně a Shiffrinová tehdy nedojela první kolo, stejně jako o den později ve slalomu.
Už v té další sezoně ale začínala oslňovat lyžařský svět. V prosinci stála v Lincu poprvé na stupních vítězů. Tehdy se do slalomu pustila se čtyřicítkou, během jízdy navíc ztratila svůj levý holenní chránič, přesto dojela dvanáctá. Druhé kolo pak zajela úplně nejrychleji a skočila na třetí příčku.
O pár týdnů později se ve švédském Äre radovala z první výhry ve Světovém poháru, následoval titul mistryně světa ze Schladmingu, obhajoba doma v Beaver Creeku, tři malé glóby za vítězství ve slalomu a stala se také nejmladší vítězkou slalomu na olympijských hrách. V Soči jí bylo 18 let a 345 dní.
Rekord a zranění
Do minulé sezony měla skvostný start. V Aspenu sice v úvodu slalomu chybovala, přesto vyhrála o 2,65 sekundy. O pár dní později vytvořila nový rekord v odstupu na druhou závodnici – tehdy zvítězila o neuvěřitelných 3,07 sekundy!
Dokonce si věřila tak, že se v lednu ve Schladmingu chtěla poměřit s muži. „Byla by to výzva,“ řekla.
O pár dní později se ale ve švédském Äre při tréninku na obří slalom zranila. „Mám natržený vnitřní postranní vaz a pohmožděnou kost,“ přibližovala fanouškům své zranění.
Dva měsíce jí trvalo, než se do Světového poháru vrátila. Přišla o možnost získat čtvrtý malý křišťálový globus za sebou, přesto v Crans Montaně vyhrála, stejně jako ve třech zbývajících slalomech sezony.
Před současnou sezonou plánovala útok na velký křišťálový globus za celkové vítězství ve Světovém poháru. Chtěla se vymanit z pozice specialistky na jednu, maximálně dvě disciplíny.
A opravdu, kromě pěti slalomů ovládla i dva obří slalomy a jeden paralelní. Navíc debutovala ve sjezdu osmnáctým místem v Lake Louise, o den později už byla třináctá. „Vím, že můžu vyhrávat závody v obřím slalomy nebo glóby ve slalomu. Ale mám ráda výzvy, už jako malá jsem chtěla být nejlepší lyžařkou světa, ne pouze nejlepší slalomářkou,“ vysvětlovala pro Denver Post.
„Přesto si myslím, že není možné, aby vládla všem disciplínám,“ říká Mayrhofer. „Bere to hodně energie i času. Zvládly to Tina Mazeová, Maria Rieschová nebo Lindsey Vonnová, ale moc takových není.“
Shiffrinová ale chce být další v této řadě legend.
Úkol splněn
Do Mořice přijížděla jako vedoucí žena Světového poháru. „Už takhle je to senzační sezona,“ vykládala sice, ale všichni věděli, že pokud nezíská ve slalomu zlato, nebude spokojená.
Část tlaku z ní spadla, když v tom obřím brala stříbrnou medaili, hlavní úkol před ní ale stále čněl.
V pátečním podvečeru se objevila na losování čísel na „Medailovém náměstí“ v centru Mořice i s mírně pozlacenými botami. „A možná budou zítra ještě o něco zlatější,“ usmála se, když si vylosovala jedničku.
Na svém Instagramu pak tři dny před svým startem vyvěšovala jednotlivé části z básně „Neporažený“ od Williama Erneste Henleyho.
Na tomto místě hněvu a slz,
se zjeví jen beznadějné stíny.
A přesto, hrozba těch let,
mě nachází, a bude mě nacházet, nebojácného.
Nebojácně vstoupila i do prvního kola. Možná nešla do absolutního risku, ale využila své startovní číslo a nikdo jí o 38 setin nestačil. „Bylo to solidní, neudělala jsem nic špatně, snad se mi podobně povede i druhé kolo,“ doufala.
To stavěl její kouč Mike Day a otec Jeff v tiskovém centru vykládal, jak je jeho dcera nervózní. Až tak nervózní nebyla. Tratí prolétla o 1,26 sekundy rychleji než nakonec stříbrná Wendy Holdenerová...
Na tiskové konferenci se pak rozpovídala: „Potom, co jsem vyhrála dvakrát mistrovství světa, olympijské hry a spoustu závodů Světového poháru, tak když nevyhraju, mám pocit, že jsem něco udělala špatně. A to jsem dneska zažít nechtěla.“