Po patnáctém místě v Alpách dojel Schlegel ještě patnáctý na závodě Kolem Slovinska.
„Pak jsem absolvoval soustředění v Livignu, než přišel nepovedený závod Kolem Rakouska,“ popisoval.
Tam mu nevyšla královská etapa na Grossglockner, ve které ztratil skoro dvanáct minut.
„Čekal jsem trochu víc. V té etapě jsem vyhořel, což mi zničilo ambice na celkové pořadí. A pak už následovalo nešťastné Polsko,“ vyprávěl.
Nešťastné hned ze dvou důvodů - zlomil si zde klíční kost a přišel tak o možnost zabojovat o místo v prestižnějších týmech světa.
„Další dva týdny jsem strávil běháním po nemocnici, byl jsem znovu na operaci, zase jsem jen ležel a trénovat jsem začal po dlouhé přestávce. Už jsem se nedostal do optimální kondice, abych mohl jet další závody,“ vysvětloval, proč pro něj už na začátku srpna letošní sezona skončila.
Není to poprvé, co jste si zlomil klíční kost.
To samé se mi stalo už loni a ještě teď jsem tam měl dlahu, pořád to nebylo úplně zahojené. Až jsem si klíční kost zlomil znovu.
MLADÍK V CÍLI GIRA. Michal Schlegel loni dokončil v 21 letech svoji první Grand Tour.
Takže vás teď čeká stejné martyrium?
Je to tak, zase budu mít u klíční kosti dlahu až do konce příští sezony.
Tak to by bylo nejlepší, kdybyste příští rok nepadal.
Ideální by bylo, kdybych nepadal vůbec, ale nepovedlo se.
Po operaci už nebyla žádná šance se v této sezoně vrátit do závodů?
Před mistrovství světa jsem se bavil s reprezentačním trenérem Tomášem Konečným. Moje výkonnost po zlomenině dost ochabla. Na takový závod jako je mistrovství světa, se potřebujete připravovat měsíce. Já bych za těch pár týdnů nic nezlepšil, proto jsem to zrušil. A náš tým pro mě celkově neměl moc závodů. Asi bych stejně jen pomáhal, a i to by bylo dost rizikové. Čerstvá zlomenina je dost náchylná na další zlomení. Zbytečně bych si komplikoval i zimní přípravu.
A to jste nechtěl riskovat.
Nemělo to už moc cenu.
Hodně vám zlomenina uškodila při vyjednávání o smlouvě?
Právě po závodě Kolem Polska jsem měl možnost jet do nějakých týmů na testování. Aby si mě vyzkoušeli, ale kvůli té zlomenině to padlo. A od té doby manažer tak nějak pořád jedná.
Na testování vás zvaly i týmy z World Tour?
Spíš prokontinentální týmy. Měl jsem se bavit s doktory, manažery a mohli jsme to podepsat. Ale tím, že jsem tam vůbec nejel, ztratili zájem. Hůř se podepisuje, když člověk nezávodí.
Takže z World Tour žádná nabídka nepřišla?
Nepřišla. Vypadalo to, že mají zájem, bavili jsme se, ale furt se čekalo, co se stane s BMC. Bylo to takové otevřené, ale jak už jsem pak neměl závody, nikde jsem se neukazoval, tak to úspěšné jaro vyšumělo.
Slyšel jsem, že se na vás doptával Movistar.
To bych konkrétně neřekl, že bych směřoval do Movistaru. Většina týmů mi řekla, že by mě chtěla ještě vidět na dalších závodech, kde bych potvrdil výkonnost. Jenže já už žádné další moc povedené závody neměl.
Momentálně tedy smlouvu na příští sezonu nemáte. Varianty jsou z druhé divize?
Spoléhám na prokontinentální týmy, snad to nějak vyjde. Můžu se teď asi už jenom modlit.
Mluví se o italských stájích Vini Fantini, Willier Triestina.
Jojo, tady je to pořád otevřené. Ale čekají na sponzory, na finance, kvůli tomu nechtějí teď podepisovat.
Musí to pro vás být o to trpčí druhá půlka sezony. Když jsme spolu mluvili na jaře, nadšeně jste mi vyprávěl, jak jste se v Alpách držel Chrise Frooma.
Určitě. Je to zklamání, ale co se dá dělat. I takový je sport.
