Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Recept na železné nervy? Nekoukat na ostatní, říká český vicemistr světa

Český reprezentant Michal Navrátil získal na mistrovství světa v Budapešti stříbrnou medaili v extrémních skocích do vody. | foto: AP

30 2017
Budapešť (Od našeho zpravodaje) - Když přijel do Maďarska, koupil si na chuť pár piv. Snad s prozíravosti vydržela netknuta. Nyní s nimi český reprezentant Michal Navrátil hodlá oslavit svůj životní úspěch - v extrémních skocích do vody vybojoval stříbrnou medaili na plaveckém mistrovství světa v Budapešti a jásal: „Je to prostě super.“

Navrátil čelil ve dvanáctičlenném finále obrovské výzvě. „Nemohl jsem si dovolit udělat žádnou chybu, kdybych ji udělal, tak bych na stupních vítězů nebyl,“ uvědomoval si.

Po pátku byl druhý, po nedělním semifinále třetí, k medaili scházel kousíček. Byla blízko, ale přitom stále tak daleko. Tíha závěrečného skoku slisovala mnohé jeho konkurenty. „Bylo to hodně dramatické,“ přiznal Čech.

Jen si to představte.

Už jen se vrhnout z 27 metrů vyžaduje odvahu. K tomu předvést správnou sérii pohybů s patřičnou dokonalostí žádá neskutečné gymnastické umění. A navíc vše zvládnout při bitvě o cenný kov na vrcholné akci sezony, když jste v posledních měsících marně hledal optimální pohodu.

Jedenatřicetiletý svalovec to dokázal. Stoupl si na můstek a skočil fantasticky. Za trojné salto napřed s dvěma a půl vruty dostal od přísných rozhodčích vysoké ohodnocení. U jeho jména se rozsvítila jednička. „Když jsem viděl po mém skoku číslo jedna, radoval jsem se. To byl neuvěřitelný pocit,“ těšilo ho.

Průběžně vedl, měl jistou medaili. Zatím bronzovou. Ke stříbru ho následně posunul obhájce titulu Gary Hunt z Velké Británie.

Michale, gratulujeme. Vybojoval jste první českou medaili z plaveckého MS za posledních 14 let. Jaký to je pocit?
Já jsem hrozně rád, že se mi to povedlo. Vůbec jsem v to nedoufal. Říkal jsem, že budu mířit na stupně vítězů. Ale bylo to hodně napínavé do posledního kola, do posledního skoku, protože každý skok se počítá.

Co jste říkal na Huntův risk? Zvolil si na závěr opravdu vysokou obtížnost a poté to nezvládl.
Už v tréninku ten skok zkoušel a dopadl úplně stejně jako dneska a udělal si něco se zády. Už večer nám to říkal, takže to bylo padesát na padesát, jak se ráno probudí. A jestli měl nějakou bolest, tak ho to ovlivnilo. Navíc ty vruty jsou ve velké rychlosti, on to přetočil a dostal jsem se místo něj na druhé místo.

A co skok vítězného Američana Stevea LeBuea?
Skočil pět salt, to se mu povedlo snad jen jednou v životě, opravdu mu to dopadlo ideálně do vody, takže opravdu zariskoval. Klobouk dolů, že mu vše vyšlo, nemám proti tomu vůbec nic, že vyhrál zlatou medaili, protože jeho skok je opravdu těžký. Umí ho zrovna jenom on.

V posledním kole přišlo hodně chyb od soupeřů, nervozita pracovala. Byl jste nervózní i vy, když moderátor špatně přečetl vaše křestní jméno?
Já jsem čekal na to, že bude pokračovat „Michal Navrátil“, nějak se zasekl. Nemůžu se na tohle soustředit. Snažil jsem se vizualizovat svůj skok. Soustředil jsem na svůj skok a hlavně na dopad. Jsem hodně spokojený. Škoda, že jsem neviděl žádnou devítku (z deseti bodů). Ale za osm a půl od začátku až do konce jsem rád.

Fotogalerie

Cítil jste tlak před posledním skokem?
Já jsem se snažil vůbec na to nemyslet. Když jsem se ráno probudil, tak jsem si říkal, že se vůbec nebudu koukat na kluky, jak skáčou. Řekl jsem si: Nechci sledovat jejich techniku, chci se soustředit sám na sebe, na to, co jsem tady natrénoval. To jsem si držel do posledního skoku. Fakt jsem nekoukal na žádný skok. To byl asi ten hlavní důvod, že jsem se udržel v dostatečném klidu.

Věděl jste hned po dopadu, že máte medaili?
Cítil jsem, že jsem se trošku dotkl vody zády, ale nevěděl jsem, jak moc vody vystříklo. Pak jsem vždycky nervozní a v napětí až do té doby, než vidím známky. Po těch známkách už vidím, že to byl dobrý skok.“

Jak vysoko řadíte stříbro z MS ve srovnání se sérií závodů Red Bull?
Díky tomu, že existuje světová série, můžu trénovat a zdokonalovat svoje skoky. Ale pro mě je důležité hájit českou vlajku na mistrovství světa. Já chci do České republiky vozit medaile.

Pomohlo vám na stupně vítězů také ideální počasí - jasno a relativní bezvětří?
Samozřejmě. Je to lepší pro atmosféru, tak pro svaly, aby se uvolnily, aby fungovaly, jenom když mají. Při odrazu a hlavně při dopadu. Jsem rád, že jsem zkoušel při tréninku skoky v zimě. Vždycky je lepší trénovat, když je zima a vítr, protože potom může být už jen lepší počasí a já můžu brát benefit z toho, že mám za sebou horší podmínky. Skočit za ideálního počasí je pak sranda.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze