Časům, kdy vás označovali za naději a příslib, nenávratně odzvonilo. Přijímáte novou roli opory týmu?
Jasně, už se v případě neúspěchu nechci vymlouvat na to, že jsem tím vzadu, kdo občas může vystrčit růžky. Přece jen mi bude 26 let. Chci být jedním ze stavebních kamenů týmu a chci mu co nejvíc pomoci.
Vždy jste se uměl v cíli tak krásně a hlasitě radovat, například v lednu v Ruhpoldingu, když jste se poprvé vešel do elitní pohárové šestky. Stále každý dobrý výsledek tak prožíváte?
Já jsem emotivní člověk. Ale nejde až tak moc o umístění, spíš o pocit ze závodu. Třeba když jsem se před týdnem v Östersundu ve stíhačce posunul z 38. na 7. místo, byl jsem ohromně nadšený. Tehdy se nedařilo celému mužskému týmu - a já pak ukázal, že to jde.
Najednou hrajete partii rovný s rovným i s vaším idolem Björndalenem, s nímž jste objel poslední kolo stíhačky v Pokljuce.
A musel jsem před ním smeknout a zároveň mu poděkovat. Tak rychlý i v tolika letech! Nasadil neskutečné tempo a já se za ním vytáhl do desítky. I když ke konci mi ujel.
Jaké je pohybovat se mezi těmito velikány a občas je i porážet, jako při soubojích s Rusem Šipulinem či Rakušanem Ederem?
Na to se příjemně zvyká. Ale spíš zatím jen pozoruju, co se v těch jejich sférách děje, ještě se tam necítím přirozeně. Všechno je pro mě nové a snažím se s tím popasovat. Při sobotní stíhačce jsem na to při první stojce trochu i dojel. Začal jsem o své dobré pozici až příliš přemýšlet a neustál jsem střelbu v hlavě, vířilo mi v ní strašně moc myšlenek. Proto ty dvě chyby. Chvíli trvalo, než jsem se vrátil do normálu.
No, po osmi čistých položkách v řadě už zákonitě nějaká ta chyba přijít musela.
To mi náš šéf servisu Tom Žídek taky říkal. Pro mě je důležité, že jsem si tu chybu po závodě sám vyhodnotil a pokusím se jí příště vyvarovat.
Také budete chtít v budoucnu určitě zrychlit běh, že? To je předpoklad dalšího vzestupu.
Jasně. Teď se s ním zase tak moc udělat nedá, zásadní posun musí přijít při práci v létě a na podzim. Bude víceméně na trenérech, jaký plán nám předepíšou. Já jsem sportovec, který věří trenérům. Co mi řeknou a napíšou, to taky udělám.
Neodmlouváte jim? Nikdy?
Občas jo, ale ve finále je má důvěra v jejich názory velká.
Pohlcuje vás biatlon čím dál víc?
Že bych na něj myslel od rána do večera, to ne. Ale například mnohem víc než dřív řeším stravu.
Co už nejíte?
Tolik sladkostí. Snažím se je nahradit kvalitní stravou, třeba si dávám i druhou večeři. Ne, nepropočítávám si detailně jídelníčky a někdy si rád dám i klobásu. Ale už to není jako dřív, kdy jsem si na soustředění večer rozdělal čokoládu a zbouchal ji celou. Teď si radši namažu chleba. Vím, že často rozhodují malé detaily, je to velká skládanka. V tom ta má profesionalita roste.
Ve spolubydlícím na hotelu máte velkého učitele. Ondřej Moravec je znám svým perfekcionismem.
Přesně tak. Ondra je tím nejlepším učitelem, jakého mohu mít.
Co jiného kromě biatlonu tedy ještě stíháte?
V přípravném období se hodně věnuju škole, zahraju si s kamarády fotbálek, řeším spoustu věcí. Ale během sezony to nejde. I když někde závodíme až odpoledne, tak přes den nejsem schopný nic udělat. Najím se, kouknu na televizi, ten den je tak trochu o ničem. Na čištění hlavy máme možná pondělí a úterý mezi svěťákama, až tehdy snad trochu i vypneme.
A kdy studujete?
Do začátku října chci mít vždycky splněné všechno, co je potřeba, a pak se k učení zase vracím až v dubnu. Přes zimu jde stranou. Mám už šest semestrů na Masarykově univerzitě v Brně, obor trenérství.
Michal Krčmář na trati sprintu ve slovinské Pokljuce
Jste náruživým fanouškem fotbalu - a především Sparty...
... a ta mi dělá radost v Evropské lize, tam to je parádní jízda.
Navíc fotbalistu máte v rodině, bratr hraje za Mladou Boleslav.
Jo, v devatenáctce. My to měli od malička dané, on tíhl ke kolektivním sportům, nejdřív zkoušel hokej, pak zůstal u fotbalu. Já ho hrával do deseti let taky, ale potom jsem šel v páté třídě na sportovní školu, a když jsem si tam měl vybrat fotbal, nebo běh na lyžích, rozhodl jsem se jednoznačně pro lyže. K nim jsem časem přibral i pušku.
Nyní je před vámi pohárové Nové Město. A bude to tam velké, že?
Obrovské - a pro celý tým odměna. Nikdo z nás by neměl start před tolika fanoušky pokládat za stresující a svazující. Já si to chci co nejvíc užít. Už se těším na rachot, když český závodník vjede do stopy.
