Skvělé ocenění a v měřítku české házené unikátní. Jak jej vnímáte?
Velkou část sezony jsem byla nejlepší střelkyní bundesligy, a tak se mě už dlouho každý ptal, co na to říkám, jak to prožívám... Já jsem odpovídala, že na góly nehledím, že je to zásluha celého týmu a že bych všechny góly vyměnila za pár bodů v tabulce navíc. Ale teď na konci sezony mě samozřejmě těší, že jsem udržela pozici nejlepší střelkyně soutěže, mám z toho obrovskou radost.
Napadlo vás někdy, že byste mohla být nejlepší střelkyní i hráčkou bundesligy?
Když jsem přišla poprvé do Německa, dařilo se mi. Tamní házenkářské prostředí mi asi svědčí. V Maďarsku jsem skoro nehrála, ale v Německu mě házená zase ze dne na den začala bavit. Je to asi tím, že cítím velkou podporu okolí i v týmu samotném. To se s Maďarskem nedalo srovnat. Tam mi připadalo, jako bych snad ani neuměla hrát házenou. Je to opravdu hodně o hlavě, o psychice. V Německu se mi od začátku dařilo a cítila jsem se dobře.
V Göppingenu jste tedy spokojená po všech stránkách?
Přesně tak. Jsem spokojená, konečně jsem našla klub, kde mi to jde a nic neřeším. Mám čistou hlavu a daří se mi v každém zápase. To trápení, které jsem zažívala právě v Maďarsku, bylo hrozné. Skoro jsem si říkala, že skončím s házenou, a nechtěla jsem tam rozhodně zůstat. Když se ozval Göppingen, váhala jsem jen krátce. Uvědomovala jsem si, že to tam znám, že se skoro vracím domů, a rozhodování tak nebylo moc těžké. Nechtěla jsem jít do cizího klubu, budovat si znovu v novém kolektivu a prostředí novou pozici. Tam mě lidé znali, od prvního momentu jsem tam hrála zase s radostí a těšila se na každý zápas. Jsem ráda, že to tak dopadlo, a už bych neměnila.
Jak prožívají házenou lidé v Göppingenu? Dá se říct, že je to teď házenkářské město, když muži získali pohár EHF?
Fanoušci jsou skvělí. Fandí pořád, i když se nedaří. Po zápase nám píšou vzkazy na Facebooku a při setkání ve městě se často dáme do řeči.
Jak hodnotíte v klubu sezonu?
Cíl jsme měli umístění do desátého místa a co nejdřívější zajištění příslušnosti v soutěži, protože v posledních letech jsme o ni bojovali skoro do posledních chvíle. Teď jsme v první polovině sezony hráli opravu skvěle a byli jsme snad i překvapením soutěže, protože nikdo nečekal, že posbíráme tolik bodů. Druhá polovina už nám tak skvěle nevyšla, ale byli jsme zachránění a mohli jsme hrát uvolněně. Po mistrovství bylo pár hráček zraněných a nás v týmu není moc, jen asi dvanáct. Trošku jsme se pak trápili, ale doklepali jsme to do konce. Desáté místo je tedy splněným cílem, i když jsme si všichni přáli skončit nakonec výš. Ale náš tým zůstává pohromadě i na příští dva roky a myslím, že když na sobě ještě zapracujeme, můžeme být příští rok určitě výš.
V roce 2015 jste byla českou Házenkářkou roku, vzhledem ke kvalitě německé soutěže je tohle jistě o kus výš. Dá se tohle srovnávat?
Já bych to nesrovnávala. Každé má svoje a v případě českého ocenění hraje velkou roli reprezentace. Ocenění pro nejlepší hráčku bundesligy jsem vůbec nečekala. Když mi to trenér na tréninku oznamoval, moc jsem tomu nevěřila a možná ještě teď mi nedochází, jak je možné, že se to stalo. Házenkářku bundesligy totiž volí trenér a kapitánka každého týmu, každý vybere tři jména, a v tomto hodnocení jsem z toho vyšla nejlépe! Když se podívám zpětně, kdo to kdy vyhrál, byly to převážně Němky, které hrají za národní výběr, a myslím, že jsou o hodně lepší než já. Jsem k sobě hodně kritická a nikdy nejsem spokojená sama se sebou. Ale teď už bych snad trošku spokojená být mohla.
Jak vidíte svou nejbližší házenkářskou budoucnost?
Upřímně, už bych do jiného klubu nešla. Bude mi třicet, v klubu jsem spokojená a mám smlouvu ještě na další dva roky. Pro mě je opravdu důležitější hrát, byť v týmu, který je desátý v tabulce. Ano, přijdu asi o evropské poháry, ale já už jsem je hrála. Poznala jsem i Ligu mistrů a myslím, že už si nepotřebuju někde něco dokazovat. Je pro mě důležitější hrát tam, kde se cítím dobře, než být v nějakém přednějším klubu a trápit se. Vidím to tak, že další dva roky, na které mám smlouvu, zůstanu v Göppingenu a pak se uvidí.
Reprezentační sezona byla také dlouhá a náročná. Šampionát ve Švédsku, kvalifikace o postup na světový šampionát.
No, sezona byla opravdu náročná. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem měla naposledy nějaké pořádné volno. Snad právě teď, po sezoně, před nadcházejícím reprezentačním srazem. Jsem na zátěž zvyklá, ale je to poznat. Mně nikdy nic nebylo, a teď jsem se trošku trápila s nějakými drobnostmi. Nic vážného, ale pořád jsem u byla u fyzioterapeuta a dávali mě dohromady. Teď ještě musím zatnout zuby na reprezentačním srazu a pak už mě čeká letní odpočinek.
A kvalifikace proti Turkyním (v sobotu v Mostě v 18.30)?
Doufám, že v sobě všichni ještě najdou poslední síly a zabojujeme o postup. Pro mě znamená skutečně hodně dostat se na mistrovství do Německa. Samozřejmě, Turkyně jsou specifický soupeř, ale už jsme dokázali porazit jiné týmy, a pokud chceme na šampionátu uspět, musíme Turkyně porazit! Určitě to nebude nic snadného, ale už nejsme nezkušený tým a měla by být skoro naše povinnost takový zápas vyhrát, pokud se chceme znovu měřit s nejlepšími.
