Je to podobný zásah, jako kdyby obávaný fotbalový útočník nafasoval rukavice a postavil se do brány. „Spíš bych to přirovnala, že se z útočníka stane obránce, i když... Máte pravdu! Vždyť nemůžu dávat žádné body,“ přemítá brněnská kapitánka.
Zatímco minulou sezonu pomáhala extraligovému týmu tvrdými smeči, nový brněnský trenér Marek Rojko vymyslel pro vytáhlou blondýnu jinou roli. „Míša prodělala těžší zranění a klíčová je pro náš tým přihrávka a organizace, kterou dlouhé roky zvládá. Proto jsme jí nabídli, že může v klubu zůstat jako libero,“ líčí slovenský kouč. „Chvilku potrvá, než si zvykne.“
Má pravdu. Doležalová se sama párkrát na začátku sezony přistihla, že se rozbíhá na útok ze zadní řady. Někdy jako libero zapomene při rotaci vystřídat. „Občas ještě mám takové zápichy,“ rozesměje se Doležalová, která devět let strávila ve Francii. Právě tam na pozici libera výjimečně zaskakovala. „Ale to bylo jen tehdy, když se libero zranilo nebo onemocnělo,“ vysvětluje bývalá hráčka Calais či Nantes.
Nyní je jednou z ústředních postav posíleného KP Brno, které se po hluchých letech touží vrátit na extraligovou bednu. V sobotu se aktuálně čtvrté Brňanky od 19.00 představí na palubovce šestého Přerova. „Měly bychom se zápasy, ve kterých jsme favoritky, naučit zvládat. Chceme potvrdit naše ambice být v první čtyřce nebo trojce,“ velí Doležalová. „Výhry nás zklidňují, pořád je cítit nervozita z toho, že nejsme sehrané.“
Kromě bodů v tabulce by měla spoluhráčkám dodávat klid i zkušená Doležalová, která na rozdíl od minulosti po duelech neprojíždí bodové statistiky.
Teď si naopak musí víc hledět spoluhráček. Při zápase kolegyně koriguje a povzbuzuje. A jako libero musí perfektně fungovat v poli. „Je to opakování stálých věcí dokola. Vše musíte dělat s obrovskou přesností a precizností,“ přibližuje Doležalová. „Musím taky holkám říkat, co mají dělat, a jsem ta první, která nesmí udělat chybu. Jinak bych ani nemohla buzerovat ostatní,“ směje se dlouholetá smečařka.
Právě špatným zákrokem může na sebe libero nejvíce upozornit. „Musela jsem v hlavě přehodit. Jsem vidět, jen když chybuju,“ ví Doležalová. „Když chybu neudělám a třeba vyberu těžký balon, vlastně se s tím počítá. Jen občas mě někdo pochválí. Je to o tom, že lidi tomu musí rozumět, aby ocenili práci, kterou vykonávám.“
A pochval přibývá. I díky tomu patří Královo Pole mezi medailové adepty. „Přijde mi, že vize, způsob práce a vedení týmu má konečně smysl. A když se tak bude pracovat dlouhodoběji, můžou přijít nějaké zásadní výsledky,“ věří Doležalová.
