Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Doležalová: Můj život už nebude jen balon a tělocvična, v KP Brno zůstávám

Na rozdíl od spoluhráček z KP Brno nosí Michaela Doležalová odlišný dres, hraje libero. | foto: Ondřej Driml

5 2017
Po posledním míči jí vyhrkly slzy. Michaela Doležalová se rozloučila s kariérou profesionální volejbalistky stylově. Jako kapitánka dovedla KP Brno po pětiletém půstu k extraligové medaili, v Ostravě v rozhodujícím mači série o třetí místo triumfovaly Jihomoravanky 3:2 na sety.

„Brečela jsem hlavně kvůli tomu, že jsem vyhrála a mám medaili,“ popisovala 32letá smečařka bronzové loučení. „Možná někde vzadu bylo, že končím. Ale to se projeví až později v srpnu, když třeba nenastoupím do letní přípravy.“

Jak vypadaly oslavy?
V Ostravě se ve středu hrálo docela pozdě, muselo se začít už cestou domů. Potom se pokračovalo v Brně a bylo to standardní, zašli jsme do jednoho baru. Někteří zůstali dýl, někteří zmizeli dřív pro vlastní dobro. Ještě dnes večer (ve čtvrtek) máme oficiální večeři, takže se to ještě protáhne.

Co rozhodlo, že v Králově Poli skončilo období bez medaile?
Hrozné maličkosti. Veliký milník a rozhodující moment byly, že jsme dokázaly ve čtvrtfinále přejít přes Olymp. A taky se nám povedlo zvednout po nevydařené sérii s Prostějovem.

Ostravu jste v sérii dvakrát porazily 3:2. Co bylo vaší předností?
Neříkám, že šlo o štěstí. Ostrava má hrozně kvalitní tým, ve kterém má čtyři reprezentantky. Hrají spolu třetím rokem a systémem byly daleko před námi. Ale v těch dvou zápasech jsme byly volejbalovější, týmovější a bojovnější. Zdálo se mi, že jsme si neuvědomovaly, že můžeme prohrát. Nevím, jak jsme se do toho stavu dostaly. Přes rok jsme měly potíže, výkonnostní výkyvy, dělalo nám problém bojovat a jít přes bolest. Ale teď, i když jsme v nějakém setu dostaly hrozně na pr..., nevznikla žádná panika, byly jsme klidné a šly jsme si za svým cílem.

Nezviklala vás medaile, že byste ještě pokračovala?
Jsem zastánkyní toho, že se má končit na vrcholu. Nerada bych se plácala do čtyřiceti, na bůhvíjaké úrovni. V hlavě nejsem nastavená pokračovat na nižší úrovni, celý život jsem hrála profesionálně. I když mě to bude mrzet a řeknu si, že bych na to ještě měla, myslím, že je to hezký konec. Nebudu mít výčitky, poslední zápas byl vítězný, o to to bylo lepší. Teď je ten správný moment posunout se jinam.

A kam?
Zůstávám v klubu. Vedle (trenéra a manažera) Marka Rojka budu působit jako marketingový manažer. Budu se starat o sponzory, o PR, o marketing a vlastně jako manažer A-týmu zůstanu v kontaktu i s družstvem. Asi si možná občas půjdu i zatrénovat, aby se člověk udržoval. Je na čase, abych to, co mám za sebou, zužitkovala a předávala to hráčkám. A posunula klub, ve kterém se před sezonou nastartoval čtyřletý projekt, trošku dál.

A mimo volejbal? Volný čas, stěhování, založení rodiny...
To se neplánuje. Jsem napůl v Praze, napůl v Brně. Různě přejíždím, teď to bude o trošku jednodušší. Mám synovce a neteř a zatím si užívám je. Až přijdou moji prckové, tak přijdou. Na pořadu dne to není. Člověk ale bude mít daleko víc času na běžný život, zařadí se do normálu a nebudu muset běhat večer po trénincích. Budu moct vyrazit třeba za kulturou, už to nebude jen o balonu a tělocvičnách.

A co říkáte na to, že se ženská extraliga začíná vyrovnávat?
I když Prostějov a Olomouc mají slabší chvilky, pořád jsou o krok vepředu. S Ostravou, se kterou jsme v závěsu, zatím nejsme schopné je pravidelně porážet. Náš cíl byla čtyřka a pro Královo Pole je do budoucích dvou let důležité se stabilizovat coby člen první čtyřky. Tenhle bronz byl trošku z čistého nebe.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze