"Návrat teď vůbec neřeším. Uvidím podle rehabilitaci. Házená mi nechybí," tvrdí osmadvacetiletá Budayová.
Kdo ví, čím si blonďatá spojka prošla, se jejím slovům nediví. Za sebou má celkem šest operací, utržené vazy v obou kolenech, urvaný meniskus, problémy s vyplňováním chrupavek...
"Zranění bylo tolik, že se hlavně soustředím na to, abych normálně chodila. Berle mi už lezou na hlavu," říká Budayová, který si poslední zranění trochu vyčítá. "Pata mě trápila delší dobu. Měla jsem na ní velkou bouli. Ale myslela jsem si, že se dám do pořádku během reprezentační přestávky."
Přesto si nestěžuje. Je ráda, že jí v zaměstnání vyšli vstříc a může pracovat z domu. "Jinak bych se asi zbláznila." A ani na házenou úplně nezanevřela. Poctivě navštěvuje domácí duely. "Ve hře jsou rezervy, holky jsou ale šikovné a mají potenciál," podotýká Budayová. "V tomto složení nemůžeme porážet silnější celky. Škoda jen domácího zápasu se Sencem."
I když nevylučuje konec aktivní kariéry, existuje naděje, že ji zlínští fanoušci uvidí, jak se ze svého postu spojky napřahuje a překonává soupeřovu gólmanku.
"Hodně mě podporuje taťka," zmiňuje otce Milana, který je házenkářským trenérem. "Říká mi, abych to ještě zkusila, stejně jako většina lidí z mého okolí."
S návraty má bohaté zkušenosti. "Po první operaci jsem to hodně uspěchala. Chtěla jsem co nejdříve hrát," ví Budayová. "I teď je pro mě těžká představa, že se vzdám sportu definitivně."
Zůstat u něj může jako trenérka. Před startem sezony o ní Salač uvažoval jako o své asistentce. "Zkusila jsem trénovat děti a bavilo mě to. Naplňovalo mě to pozitivní energií," povídá Budayová. "Ale není to sranda. Jsou potřeba zkušenosti, licence. Nic z toho zatím nemám."
