S motivací teď ale rozhodně problém mít nebude. Olympiáda v Riu je sice daleko ("Vydrží-li zdraví"), ale příští rok na mistrovství Evropy v Curychu... Kdo ví?
"Když jsem stál v Moskvě na té bedně, říkal jsem si, že to není úplně nejhorší pocit," vzpomínal na medailový ceremoniál. "Klidně bych si to zopakoval. A třeba i výš."
Melichova medaile byla pětašedesátou pro Duklu v této sezoně. "Je pěkná," uznal bronzový kladivář. "Ale nikam si ji nevystavím, vrátím ji do krabičky, kam patří a dám ji někam do šuplíku. Nepatřím k těm, kteří by chodili a všude ji ukazovali. Každý ví, že ji mám."
Pogratulovat mu k ní na letiště přišel mistr světa Imrich Bugár, litr slivovice dostal od Heleny Fibingerové, další české světové šampionky. "Jak dlouho vydrží? Tak to já nevím, ale teď je ještě sezona, takže počkáme až po ní. To se najde hodně kamarádů, protože k takovému dárku vždycky přijdou," tušil Melich. "A pak to bude rychlovka."
Už za týden čeká bronzového medailistu další test formy, vrhačský mítink v Dubnici, další týden zase závody v Mostě. "Musím teď trochu potrénovat a doufám, že by ještě jedna osmdesátka mohla přijít," říkal. "A taky pořád pošilhávám po českém rekordu, který je sice ještě o metr dál, ale uvidíme. Když přijde nějaký dobrý závod a navíc teď, když už de facto o nic nejde, je možné všechno."
