Až do neděle se kostkám vyhýbal.
Na jaře se věnoval spíše ardenským klasikám se zvlněným profilem.
Jenže možná právě výhra na Binck Bank Tour nasměrovala kariéru Matěje Mohoriče jinam. Na webu týmu Bahrain-Merida sice stále u jeho profilu visí: Jezdec na celkové pořadí.
„Jeho budoucnost by ale mohla ležet na dlážděných klasikách,“ myslí si nyní už i největší hvězda stáje Vincenzo Nibali.
Vždyť třiadvacetiletý mladík udržel zelený trikot lídra závodu i v závěrečné etapě s výjezdem na proslulý Muur van Geraardsbergen
„Moje zkušenost s kostkami byla absolutně nulová. Nikdy jsem žádnou belgickou klasiku nejel, vždycky jsem chtěl, ale ta příležitost nepřišla, až teď. A docela jsem si to užíval,“ popisoval šťastně v cíli.
ŠŤASTNÝ VÍTĚZ. Matěj Mohorič právě celkově ovládl Binck Bank Tour před druhým Timem Wellensem (vlevo) a třetím Michaelem Matthewsem (vpravo)
V závěrečné etapě musel lapit několik útoků svých soupeřů, až v závěru lehce ztratil. Cílem projel třináctý se ztrátou třinácti vteřin na Michaela Matthewse. I to mu k celkovému prvenství stačilo.
„A teď si myslím, že se na kostkové klasiky docela hodím,“ soudil hned.
Slovinský vzestup
Mohorič není jediným cyklistickým démantem dvoumilionové balkánské země. Slovinsko může čerpat z úžasné generace cyklistů.
Primož Roglič letos triumfoval v Romandii, Baskicku, čtvrtý skončil na Tour a dokázal, že jednou může ve Francii vyhrát i celkově.
Simon Špilak patří dlouhodobě k nejsilnějším mužům pro týdenní etapové závody. Vrchař Jan Polanc už vyhrál etapu na Giru, stejně jako sprinter Luka Mezgec.
Primož Roglič, Simon Špilak a Jan Polanc.
Čím to, že Slovinci najednou v pelotonu tak září?
Těch důvodů pro jejich boom je víc.
Tamní vláda vkládá nemalé prostředky na stavbu infrastruktury, nových cest, cyklostezek. Už několik let se hlavní město Lublaň honosí titulem „Hlavní město kol v Evropě“. Celá metropole je prošpikována pruhy pro cyklisty, čerpá z nizozemského modelu.
Na Slovinsku vzniká také spousta cyklistických stájí pro začínající cyklisty, na závod Kolem Slovinska jezdí největší jména v pelotonu.
A místní z toho těží.
Už v roce 1999 vyhrál Giro pro jezdce do 23 let Tadej Valjavec. Na mistrovství světa v roce 2004 brali Slovinci dokonce dvě medaile. Janez Brajkovič se stal časovkářským mistrem světa v kategorii do 23 let, Simon Špilak bral bronz mezi juniory.
V roce 2007 ovládl Grega Bole mezi třiadvacítkáři slavnou klasiku Lutych-Bastogne-Lutych, o dva roky později slavil Borut Božič první vyhranou etapu pro svou zemi na Vueltě.
Nyní éra úspěšných Slovinců pokračuje. I díky Mohoričovu triumfu na Binck Bank Tour.
Potřeboval čas
„Život je o momentech. Užívejte si každý jeden z nich,“ zní životní motto rodáka z Krani.
On si je užívá už odmala.
Před šesti lety se stal juniorským mistrem světa ve Valkenburgu. Porazil třeba Caleba Ewana nebo Mathieu van der Poela. O rok později dokázal to samé mezi třiadvacítkáři ve Florencii, kde si poradil s Louisem Meintjesem, znovu s Ewanem nebo Julianem Alaphilippem a bratry Yatesy.
De 17-jarige Sloveen Mohoric is wereldkampioen bij de beloften geworden in Florence. pic.twitter.com/T05DqKQO6y
— WielersportForum.nl (@WielerSport4um) September 27, 2013
Už 300 metrů před cílem se tehdy chytil za hlavu, jako kdyby tomu sám nevěřil. V osmnácti letech vyhrál mistrovství světa dvakrát po sobě.
Impozantní vstup mezi cyklistickou smetánku. Hovořilo se o něm jako o největším talentu poslední dekády.
Už před šampionátem přitom podepsal smlouvu s Cannondalem, kde se setkal s Peterem Saganem nebo Ivanem Bassem. Italové doufali, že v něm získají dalšího Sagana. Dalšího muže, který bude vyhrávat, kdykoli se mu zamane.
Sám Mohorič tehdy po podpisu smlouvy prohlašoval: „Jednou bych rád vyhrál Giro.“
Místo toho se trápil a nedokázal prodat talent, který v něm dřímal.
„Byl jsem ještě dítě. Bylo mi pouhých 19 let, potřeboval jsem čas na to, abych si zvykl na vyšší úroveň. Před dvěma lety jsem byl junior, pak třiadvacítkář a najednou jsem závodil mezi elitou. To byl opravdu velký, velký skok. Ty první tři roky pro mě nebyly nejlepší, ale pomalu jsem se zlepšoval,“ vracel se k minulým létům.
A také dospíval.
Odstěhoval se od rodiny do Monaka a měnil stáje. Zkusil to v Lampre-Meridě, UAE Emirates, až letos zakotvil v Bahrain-Meridě.
KDE JSTE KDO? Matěj Mohorič právě po sólovém úniku vítězí v sedmé etapě Vuelty.
To už jako čerstvý vítěz sedmé etapy loňské Vuelty.
Letos prožívá zatím nejvydařenější rok kariéry. Vyhrál hned v březnu italskou klasiku GP Industria, na závodě Kolem Katalánska dojel v šesti ze sedmi etap v nejlepší desítce, ovládl desátou etapu na Giru, národní šampionát, etapu v Rakousku a nyní i celkové hodnocení Binck Bank Tour.
Své jméno tak dosadil na stejné místo jako před ním šampioni Tom Dumoulin, Zdeněk Štybar nebo Tony Martin.
„Taky proto si teď ty oslavy všichni pořádně užijeme,“ plánoval.
Až doslaví, vrhne se na přípravu na příští sezonu. V té už nejspíš nebudou hlavní ardenské klasiky. Přednost dostanou ty kostkové v Belgii a ve Francii.
„Je to v plánu. Ještě se pobavíme se sportovními řediteli, ale rád bych jel Kolem Flander a možná i Paříž-Roubaix. Miluju, když je v pelotonu hodně stresu, bojuje se o pozice a tak dále,“ dodává.
Perfektní vlastnosti pro šampiona kostkových klasik.
