Golfová akademie spoluzakladatele a současného viceprezidenta české PGA nese ve svém názvu pět hvězd díky vysokému ocenění Evropské PGA "Five Star Award". Její šéf, čerstvý držitel Zlaté pamětní medaile za zásluhy o rozvoj PGAC, má na starost vzdělávání golfových profesionálů.
V první části rozhovoru pro golf.idnes.cz hovoří doyen českého profigolfu o svých nástupcích a kolezích. "Někdy se jim nedivím, že jdou hlavně za výdělkem," říká, ale v dalších částech svých odpovědí je přece jen přísnější.
Na pozvání pořadatelů jste letos hrál turnaj profesionálů. Jak jste se cítil mezi mladými kluky, vlastně v přeneseném slova smyslu vašimi podřízenými?
Cítil jsem se tam jako senior velmi dobře. Jako učitel jsem se vždycky pohyboval mezi dospívajícími gymnazisty nebo vysokoškoláky, takže se mi po takové společnosti stýská. Jsou mladí a živější. Chtěl jsem si ověřit, že nepatřím do starého železa, a prověřit psychiku, jak na mě působí tlak takového turnaje, a taky, abych si prověřil metodiku výuky. Když člověk nehraje turnaje, velmi těžko radí klientům, kteří chtějí mít lepší výkonnost. Amatér, který hraje klubový přebor, nebo mistrovství republiky, může mít tentýž pocit jako jsem měl já v Mladé Boleslavi.
Myslíte si, že profesionální učitel golfu by měl hráče dovést až na turnaj? Nebo stačí, když s ním odtrénuje balík hodin, které si klient zaplatil, a pak nechá na něm, jestli se chce dál zdokonalovat?
Hra končí, když je míč v jamce. Moje výuka tím ale nekončí. Já musím klientovi otevřít obzor, aby on sám měl lepší pocit ze hry. Jedna z věcí, které se u nás opomíjejí, je právě psychika. Golf není jenom technika, mentální aspekt v něm dělá až osmdesát procent. My jsme pod vlivem bouřlivého vývoje golfu u nás, takže to správné povědomí o roli teaching pro tady není. Ve světě je to klubový profesionál. Má různé výkonnostní vrstvy klientů a snaží se pro klub získat nové. Tím, že jim ukáže, že golf je hlavně hra.
mgr. Petr němecNarozen: 21. dubna 1951 |
Jsme tedy u nás na žádaném evropském standardu?
V Česku jsou lidé pohybově nadaní. Ale trpíme tady jednou věcí - chceme být papežštější než papež. Venku si jdou lidi zahrát pro dobrý pocit. Třeba hrají o kafíčko, nebo tak o něco. Když má jeden z nich míč v nějaké mimořádně nepohodlné situaci, jeho partner mu klidně řekne, aby si míč postavil stranou, a hrajou dál. U nás se striktně dodržuje to, že se musí hrát z absolutně nemožných pozic, i kdýž jdou jen tak. Pak zdržují hru a stejně si řeknou pět místo šest.
Měl jsem předchozí otázkou spíš na mysli standard výuky, ale když tohle říkáte, povězte - daří se vám přes profesionální učitele přenášet takové věci mezi běžné hráče?
Je to těžké. Na nás se stále pohlíží jako na námezdní sílu, která si pronajme rohožku. Já se ani nedivím některým kolegům, že pracují tak, aby vydělali na sebe. Loajalita vůči klubu tady není podchycená. Když jsem byl v zahraničí, běžně jsem svoje lidi potkával na hřišti, chvíli se na ně díval a pak řekl třeba: ano, teď děláš, co trénujeme! Oni byli spokojení, já taky. Tohle ten profesionál od rohožky nemá šanci dosáhnout. Když je někdo loajální ke klubu, neznamená to, že je něco špatně. Takový člověk si ale musí uvědomit, že jeho investice se nevrátí hned. Tady je ta chyba v myšlení: už včera jsem měl být milionářem.
Jaká je průměrná osobnostní úroveň českých profesionálů? Co je to za lidi, kteří se na tuhle profesi dávají?
Těžká otázka. Nemůžeme to všechno házet do jednoho pytle. V Anglii to byli kluci, co vyšli osm tříd, tam jsou to služby, nic výjimečného. Na kontinentu už hraje golf jiná společenská vrstva a na profesionála se klade přece jen větší nárok. I u nás. Naší podmínkou je ukončené středoškolské vzdělání. Já jako bývalý kantor si říkám - kdo má maturitu, ví co to je, připravit se na nějakou zkoušku. Snaha zdokonalovat se by měla být základ.
To že se to pak rozběhne různými směry, je dáno naší společností. Podívejte se na politiku. To, že ti kluci někdy profesionálové nejsou, je přirozené. Z každé školy, i z medicíny, odejde někdo, kdo uřízne špatně nohu. V golfu je vždycky možné otevřít si internet a zjistit si, který profesionál je v jaké kategorii, ke kterému se vyplatí jít. Já připravuju materiál pro naše webové stránky, aby se veřejnost lépe orientovala, co je licence A, co je licence B, a podobně.
To platí třeba pro Prahu. Co ale když budu z Třebíče a nemám mezi učiteli golfu ve svém okolí na výběr?
Pak musí pomoci cvičitelé. Kluby by si měly vytypovat šikovné jedince. A takovému říct - jsi dobrej, budeme ti sponzorovat studium, pomůžeme ti s klientelou a ty potom u nás budeš pár let pracovat jako profík. Pak bude kvalita i v Třebíči a okolí vysoká.
(Pokračování.)
