Je slavná. "Já a slavná? Chci hlavně zůstat tou obyčejnou, trochu praštěnou holkou ze Žďáru," říká. O den později ji v Nizozemsku na další štaci Světového poháru už v příletové hale obklopili místní fanoušci s kyticemi tulipánů. "Koukala jsem jak E.T., s očima jak angorský králík," vypráví.
Šampionka z kempu
U ledového oválu v Heerenveenu jde kolem kadeřnictví a zpoza skla na ni mávají ženy čekající na trvalou. Nakupuje v samoobsluze a pokladní ji osloví "Martino". V zemi ledových kanálů se už stala osobou veřejnou.
A v Česku? S titulem mistryně světa ve čtyřboji ještě domů nezavítala. Články o jejím triumfu byly na iDnes.cz o minulém víkendu nejčtenější. Lidé v internetových diskusích rozebírali osobní rekordy a časy soupeřek, pronikali do tajů kdysi přehlíženého sportu. Co ji tu asi čeká, až dorazí? "Jako v Holandsku to nebude," tuší.
Šampionka bydlí při Světovém poháru v dřevěných chatkách kempu Het Bosmer. "K obědu bude tatarák," hlásí z kuchyňky trenér Petr Novák. O hotel on ani ona nestojí, tady má jejich sedmičlenný tým soukromí a klid.
V chatce na ramínkách visí mokré kombinézy, další výstroj se suší na topení. "Zrovna jsem prala. Peru denně, ručně v umyvadle, v kufru si vozím prášek. Když jdu do sprchy, hned si přeperu. Jinak to nejde, trénuju každý den i třikrát."
Od Nového roku strávila v Česku půl dne. Při štrekách po Evropě si přesto vystačí s jedním kufrem a batohem. Nadváhu v letadle nikdy neplatí, do 23 kil se vejde. Bere jen bruslařské věci, džíny, triko, mikinu. "A něco na bankety po závodech: kalhoty s košilí nebo kostýmek ze Sportovce roku."
Kostýmek má jediný, řasy si namaluje tak pětkrát do roka. "Pro mě je hlavní být na závody připravená. Nemusím být nejhezčí z těch, co tam jsou," tvrdí.
Večerní šaty si zkoušela jedinkrát. "Bylo to strašné." Dokonce i Jan Saudek ji marně přemlouval, aby si oblékla sukni. Na kalendář Dukly ji pak vyfotil v džínách. Kdysi prohlásila: "Vdávat se budu ve sportovním.
A na ledě."
Sportem (a beruškami) posedlá
Ač sama sportovní celebrita, k ostatním celebritám vzhlíží s nábožnou úctou. "Jsem z nich na větvi. Nedávno jsem na jedné akci viděla Gondíkovy a byla z nich celá odvařená. A jindy Donutila. Ale bavit se s ním, na to nemám odvahu. Vždyť hraje v televizi."
Sama žije v rychlobruslařské bublině, v uzavřeném světě ledových oválů a letních soustředění.
Kdy byla naposledy v kině? "Na Pánovi prstenů před pěti lety." A v divadle? "Na základce se školou." Na diskotéce? "Nikdy." Ani bujaré oslavy vítězství nečekejte.
Dvě deci šampaňského jsou maximum. O víkendu v Hamaru nepila vůbec. "Byla jsem po závodě úplně hotová. Kdybych si dala skleničku, museli by mě odnášet." S nejlepší kamarádkou Karolínou Erbanovou, o čtyři roky mladší rychlobruslařkou z týmu si občas zahrají fotbal a trenér vykřikuje: "Panebože, hlavně si nic neudělejte." Jezdí na kole, chodí do fitka, běhají po okolí.
"Teď jsem četla knížku Pokojný bojovník. Kluk cvičí na kruzích a vybourá se na motorce," říká. Zase jsme u sportu. Video? "Jo, po večerech si pouštím své jízdy." V čem si ještě připadá šikovná? "Možná v tom, že občas dokážu někoho vytočit."
Moment, je tu cosi, co ji baví a nemá se sportem nic společného. Sbírá věci s beruškami. "Má je na povlečení, na hrnku i na papírové krabici," prozradila maminka Eva.
"Dokonce i na lampičce. Jsem na ně ulítlá," přiznává dcera. "Jsem spořivá," říká také o sobě.
I když při nákupu vánočních dárků se odváže. Předloni koupila trenérovi notebook, on jí mobil.
Rychlobruslení není tenis. Prémie za vítězství jsou skromné. Loni říkala: "Kolik jsem vydělala, to ví kouč. Já to mám někde napsané. Nebruslím kvůli penězům."
V roce 2007, kdy se stala dvakrát mistryní světa, vydělala na prémiích 650 tisíc korun, stejně jako poražený tenista ve 3. kole Wimbledonu. Mnohem vyšší jsou příjmy z reklamy, kombinézy má plné sponzorských nálepek. Její manažer David Trávníček hovoří o reklamním potenciálu ve výši několika milionů. Sáblíková však ujišťuje: "Nejsem bohatá."
Z části vydělaných peněz sama sponzoruje další členy týmu, aby ji mohli po světě doprovázet. Bláznivé? "Chci, aby jednou sami měli výsledky. Navíc mi ten tým při tréninku moc pomáhá."
Po olympiádě jí trenér koupil vysněné auto, ojeté BMW 320. "Takové auto nikdy mít nebudu, říkávala předtím, když ho vídala na silnici. Tak jsem jí splnil sen," líčil tehdy. Teď řídí Sáblíková sponzorský Volkswagen golf GTI, na německé dálnici s ním letí i rychlostí 240 kilometrů za hodinu.
S rodiči a bratrem bydlí na sídlišti v panelákovém 3+1. Ale už brzy má zabydlet vlastní dům ve Velkém Oseku, kde snad jednou vyroste i krytá rychlobruslařská hala. "Z něj mám opravdu radost. Sice ho ještě budu splácet, ale za pár let mi bude říkat pane."
A co kluci?
Petr Novák se netají s tím, že lásku rychlobruslařům víceméně zakázal. "Vysvětluju jim: Když se zamilujete, budete trénovat mizerně, protože v hlavě budete mít tu holku nebo kluka. Já chtěl stihnout všechno a nestihnul jsem nic. Oni zrealizují, co já jsem podělal."
Jako teenagerka Sáblíková nebyla k lásce netečná. "Občas něco proběhlo, ale pořád byla na cestách, zase to vyšumělo. Kluci neuměj čekat," vyprávěl její otec.
Teď stejně jako sjezdařka Záhrobská přítele nemá. Obě tvrdí, že pro vrcholovou sportovkyni je vztah komplikovaný. "Musela bych něco šidit. On by třeba chtěl, abychom někam šli, a já bych byla po tréninku unavená," přemítá Sáblíková.
Nemyslí zatím na zakládání rodiny, na děti. Vždyť sama se kolikrát ještě za dítě považuje. "Dělám blbosti, až se mě ostatní děcka z týmu ptají: Kolik ti je?" Je jí jedenadvacet, v týmu je nejstarší.
Sedmým rokem na gymnáziu
Na gymnáziu v Novém Městě na Moravě studuje dle individuálního plánu už sedmým rokem. Kdy tu byla naposledy? "Ufff... 27. srpna. Na zkoušce z konverzace." Další návštěvu chystá na duben, maturovat bude asi až příští rok.
Učebnice na závody nevozí, dávno pochopila, že je stejně neotevře. Nejradši má jazyky, "nemusí" fyziku a chemii. Když ještě chodila do druháku, občas zašla do školy i na tělocvik – v rámci tréninku. Patnáctistovku běžela za 5:09, do dálky skočila 430. "Tak mi dali z těláku jedničku." Co bude po maturitě, netuší. Univerzita? FTVS? Možná. "Ale asi chvilku počkám."
Na bruslích chce závodit i po třicítce. A potom? "Ráda bych zůstala u sportu. Třeba jako trenérka."
Tu roli si už vyzkoušela loni v listopadu na Světovém poháru juniorů v Inzellu. Starala se o juniory ze svého týmu, mačkala stopky, chodila na schůze – a zahraniční trenéři valili oči.
Anonymní investor slíbil, že pro Sáblíkovou a další bruslaře zaplatí ve Velkém Oseku stavbu haly. "Začínám věřit, že bude," říká.
Na olympiádu do Vancouveru se však příští rok ještě odrazí z italského "azylu" na oválu v Collalbu. Dál si bude v tréninku přidávat a trenér se bude rozčilovat: "Musím ji brzdit, aby se nepřetrénovala." Dál bude žít ve své rychlobruslařské bublině. Někdo by mohl tvrdit, že v ní přichází o mládí. "To ne!" odporuje. "Tenhle sport mi všechno vynahradil.
Bez něj bych nemohla existovat."
