Čtvrtý start na dlouhých tratích, čtvrtá výhra. Koleno vás neomezovalo?
Mám obrovskou radost z toho, jak to dopadlo, vítězství je nádherné. Koleno bylo daleko lepší než v Astaně. Ale mohlo to být i tím, že se pětka přece jen nerozjíždí tak rychle.
V Astaně jste měla za cílem zaťaté zuby, teď to vypadalo, že vás snad nic nebolí.
(Zasměje se) No jo, ale to byla možná spíš ta euforie. Pořád to koleno docela cítím, ale srovnávat se to opravdu nedá. Je to dané i tím, že jsem od trojky v Astaně skoro nic nedělala. Neseděla jsem na kole, nechodila běhat, žádná posilovna, žádné skákání, nic. Deset dní jsem chodila na led si jen tak zabruslit, i proto se to zlepšilo.
Deset dní jste si chodila jen tak zabruslit a teď jste zase porazila celý svět. Navíc o víc než tři vteřiny...
Ale bylo to těžké. S Petrem (Novákem, trenérem) jsme byli domluvení, že se zaměříme hlavně na techniku. Viděli jsme, jak jedou holky přede mnou a podle toho jsem se snažila šetřit na poslední dvě kola, protože právě v nich ony zpomalovaly.
Ony zpomalovaly a vy jste zrychlovala. Poslední dvě kola jste zvládla za neuvěřitelných 32,7, to jste měla tolik sil?
Musím říct, že jo. Byl to docela příjemný závod, i když byl dlouhý. Vlastně mi přijde, že po těch třech závodech na tři kilometry jsem byla daleko víc vyšťavená než dneska.
Soupeřky před vámi jely všechny nad sedm minut. Uklidňoval vás pocit, že na tenhle čas s přehledem máte?
Byla jsem samozřejmě ráda, že nikdo nejel 6:55, protože pak by i ten můj závod vypadal určitě o hodně jinak. Na druhou stranu, těsně nad sedm minut jely tři holky a já nemohla vědět, jak sama pojedu, co udělá noha, jak se srovnám technicky. Jasně že jsem si říkala, že bych ten čas mohla zajet, ale jistě to vždycky víte až po závodě.
Trenér Petr Novák říkal, že jste jela o dost lépe technicky než před týdnem v Astaně.
To je možná i tím, že se pětka rozjíždí rozumněji a člověk se musí na techniku soustředit daleko víc, protože ona pak na konci hodně rozhoduje. Musíte šetřit sílu a Petr na mě v každém kole křičel, že mám jet technicky. To mi hrozně pomáhala, protože jsem nemyslela na nic jiného. Kdybych jela hodně pomalu, asi by mi to řekl, ale podle časů, které mi hlásil, tak jsem věděla, že jedu pod sedm minut.
Soupeřku Annu Jurakovovou jste viděla prakticky jen na startu. Nevadilo vám, že zase jedete celý závod sama?
Pětka je v tomhle hodně jiná než trojka. Ono se zdá, že je to delší jen o pět kol, ale i to je hrozně moc. A i druhá Pechy (Claudia Pechsteinová) už po třech kilometrech Kanaďanku neviděla. To samé nakonec třetí mladinká Mijfjeová. Pětka je specifická, musí se rozjet hodně rozumně. Kdybych třeba jela v rozjížďce s Pechy, mohl to být i divácky jiný závod, ale holt to tak bylo rozlosované.
Světový pohár na dlouhých tratích vedete už o 165 bodů.
Cílem bylo umisťovat se na pódiu a neztratit kontakt s holkama, což se mi povedlo, to je hrozně důležité. Ale ty nejdůležitější závody teprve přijdou, na mistrovství světa je to jen jeden start a ten musí vyjít.
Čeká vás měsíční pauza, budete i kvůli kolenu odpočívat?
Já jsem se tak soustředila na pětku, že jsme se ani moc přesně nebavili, co budeme v příštích týdnech dělat. Večer se sejdeme a všechno naplánujeme. Je mi jasné, že nemůžu hned skočit do plného tréninku, protože to koleno se musí dát do pořádku.
Nebylo by lepší vůbec netrénovat a úplně ho uzdravit? Aby se vám pak problémy ještě nezhoršily.
To je pravda, ale mistrovství Evropy je až za měsíc, další Světový pohár koncem ledna. Evropa je samozřejmě důležitá, ale není to kvalifikační závod pro mistrovství světa, to právě až poslední týden v lednu, který bude rozhodující. A to je dost dlouhá doba na to koleno vyléčit.
