Těší mě, že si vůbec někdo karate všiml. Tenhle sport je, bohužel, dost v zákrytu. Hodně lidí o něm vlastně skoro neví," tvrdí 29letý Nožička, jenž uspěl v kategorii kata wada–ryu, což jsou sestavy.
Vraťme se k červnovému mistrovství Evropy, jak si těch dvou druhých míst ceníte?
Je to určitě můj největší úspěch v kariéře. Sice jsem v dubnu vyhrál Mezinárodní hry bojových umění v Bangkoku, stejně jako s klukama v družstvech, ale evropské nebo světové šampionáty, to jsou ty pravé vrcholy. O to víc mě mrzí, že jsme v týmech s Italy prohráli o jedinou desetinu bodu. Ale tak to rozhodli rozhodčí, u sestav karate je to stejné jako v gymnastice nebo krasobruslení. Záleží na provedení povinných prvků.
Soutěžíte i v kumite, což jsou přímé souboje. Srovnejte to pro laiky třeba s boxem.
Kromě oblečení, výstroje a pravidel je rozdíl třeba v tom, že v karate se souboj přerušuje po každém získaném bodu, takže v průběhu zápasu víte, jak na tom jste a podle toho můžete reagovat a změnit způsob boje. Box je plynulejší, ale borci zase netuší, jestli dostali bod, nebo ne.
Jaké jsou v této kategorii karate povoleny údery?
Co se týče trupu, je povolený plný kontakt. Pokud jde o hlavu, tam by měly být údery jakoby jen na dotek. A zakázané jsou techniky na krk a od pasu dolů.
Ale někdy třeba ten úder na hlavu karatista nezabrzdí, je to hodně nebezpečný sport?
Co si budeme povídat, je to přece jen kontaktní bojový sport, takže to v rámci zápalu boje a adrenalinu občas někomu ujede. Proto se stávají méně i více závažná zranění. Ale na druhou stranu, svým způsobem nebezpečný je téměř každý sport. Mně se zatím za dvacet let až na párkrát zlomený nos a několikrát vyvrácený palec naštěstí nic závažného nestalo.
Jakou má vlastně karate v Jablonci základnu?
Zájem je velký. Náš klub sdružuje víc bojových umění a je tam okolo čtyř stovek členů všech kategorií. Pokud jde o karate, výuka je zaměřená hlavně na ty mladší, kteří se prezentují na řadě závodů. U těch starších už je to spíš pro zábavu a kondici.
Dají se třeba sportem, jakým je karate, vydělat v Čechách peníze?
No, sponzoři se o nás neperou, mediální zájem není, takže určitě ne. Děláme to všichni v ryze amatérských podmínkách. Když jedeme někam ven reprezentovat, něco málo nám dá svaz, snažíme se sehnat nějaké partnery, ale valnou část si platíme sami. Je to koníček a nadšení.
A co prize money za medaile na prestižních evropských a světových akcích, třeba teď za dvě stříbra?
Nic. Jen medaile, diplom nebo pohár. I ve světě je karate jenom o prestiži, o pocitu vítězství. Rozhodně nic lukrativního.
Jak dlouho se chcete ještě karate věnovat?
Na jednu stranu bych rád závodil co nejdéle, ale na druhou mně nabízejí i nějakou funkcionářskou práci ve světové federaci karate. To je pro mě lákavé, podílet se na rozvoji tohoto sportu.
