„Ty jo, tolik peněz! Za tituly na menších turnajích jsem dostávala tak tisícovku. A teď taková částka. Nevím, co s ní udělám. Ale mamka bude vědět,“ řekla sedmnáctiletá kometa.
Senzace. Žasnou diváci i odborníci. Žasne ona sama. Bývalá juniorská světová jednička loni osm měsíců marodila. Pak se vrátila a vyhrála 40 ze 44 letošních utkání.
Před rokem se mihla na podniku WTA v Praze. Podruhé se objevila nyní na halové akci ve švýcarském Bielu. Do kvalifikace se z 222. místa protáhla jen těsně. A pak kosila jednu sokyni za druhou, včetně dvou krajanek - Kristýny Plíškové a Barbory Strýcové.
„Ještě jsem to nezpracovala,“ řekla v rozhovoru pro české reportéry po bitvě s Estonkou Kontaveitovou. „Je to super, ale asi mi všechno dojde až za chvíli. Teď jsem ještě celá rozklepaná ze zápasu. Ale taky hrozně šťastná.“
Co vám říkal jeden z vašich koučů Zdeněk Kubík, který vás v Bielu doprovázel?
Byl šťastný jako já. Mám tady navíc celou rodinu, o to je tenhle zážitek lepší, že tu jsme všichni. Mamka seděla v hledišti, nechtěla do boxu, protože byla hrozně nervózní, takže seděla někde nahoře u střechy. Přišla, když jsme dohrály. Mám tady ještě ségru, nevlastního tátu, tetu. Jsme jako Hujerovi.
Je ohromující, co se vám tento týden povedlo?
Málem jsem vypadla v prvním kole kvaldy, takže takový výsledek je dost nečekaný. V hlavní soutěži jsem hrála už fakt dobrý tenis a myslím si, že ten týden byl skvělý.
Překvapila jste i sama sebe, nebo takové výsledky od sebe čekáte?
Do každého zápasu jsem šla s tím, že nemám co ztratit. Necítila jsem vůbec žádný tlak, jela jsem si pořád svoji hru. Až konec finále byl trošku horší, ale jinak jsem byla se svým tenisem moc spokojená.
Tak zase vyhrát rozhodující sadu finále ze čtyř soupeřčiných setbolů, to se taky počítá, ne?
To teda jo. Na jeden setbol trefila pásku, měla jsem trošku štěstí. Byl to fakt těžký zápas. Ale jsem ráda, že jsem ho zvládla ve dvou setech, protože už jsem byla fakt docela unavená, jela jsem osmý zápas za sebou a měla toho dost. Kdo ví, jak by vypadal třetí set.
Mluví se o vás jako o hvězdě budoucnosti, což se lehčeji řekne, než naplní. Dokázala jste sama sobě, že máte před sebou velkou kariéru?
Já věděla, že se dá hrát s každým. Ale že bych hned mohla vyhrávat turnaje na WTA, to jsem si nemyslela. Ale hrála jsem fakt dobře, takže asi to trochu umím. (smích)
Teď vás čeká premiéra ve Fed Cupu. Budete si po švýcarském týdnu na Floridě víc věřit?
Hraje se venku na antuce, takže se budu asi chvilku rozkoukávat, ale určitě to bude super. Když dostanu šanci, tak uvidíme...
Máte za sebou vyhraný turnaj, antuka je navíc váš silný povrch, ne?
Jo, jo. Vyrůstala jsem na ní, dřív jsem hrála na antuce nejraději, teď je to s betonem tak nastejno.
Vyřadila jste dvě krajanky – Kristýnu Plíškovou znáte ze Štvanice, Báru Strýcovou jste asi taky sledovala. Je pro vás titul o to vzácnější?
Trochu jsem vnímala, že hraju proti Češkám. Ale zase jsem si to moc nepřipouštěla.
Neohromilo vás, že proti vám stojí světová osmnáctka Barbora Strýcová, čtvrtfinalistka Wimbledonu, mnohonásobná vítězka Fed Cupu?
Určitě jsem respekt měla, ale snažila jsem se ji pořád tlačit. Ona se tam pak trošku povztekávala, tak jsem se snažila to nevnímat. Konec mi vyšel pěkně, dala jsem hned první mečbol. Takže super.
