Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stromského návrat. Jsem největší smolař Velké pardubické, říká žokej

Nikas s Markem Stromským takhle loni jako první proťali cíl Velké pardubické. Mezi vítězi je ale nenajdeme. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

6 2016
Už dvakrát protnul cíl Velké pardubické jako první. Přesto jeho jméno mezi vítězi nenajdete. V neděli se žokej Marek Stromský opět po roce vrátí na pardubické dostihové závodiště, které mu přineslo tolik bezprostřední radosti a stejnou, ne-li větší porci zklamání.

Poprvé o výhru přišel v roce 2008 vlastní chybou, kdy neobjel točný bod, o dva roky později po kontroverzním souboji v cílové rovince s Josefem Váňou a loni diskvalifikovali jeho koně Nikase kvůli dopingu.

Proto ukončil kariéru. O dostizích nechtěl slyšet. Jeho příběh se stal inspirací pro 13. komnatu České televize. Se sklopenou hlavou ale bojovník z malé vesnice v Moravskoslezském kraji končit nechtěl. Místo toho zavolal dostihovému trenérovi Radku Holčákovi, s nímž se domluvil na spolupráci.

V neděli se opět postaví na start největšího překážkového dostihu v republice. Přijede za ním i družina fanoušků z rodných Štěpánkovic. „Budou jich desítky,“ těší dvaačtyřicetiletého žokeje. „Když nás diskvalifikovali, byl jsem na dně. Ale pomohli mi vrátit se a já to chci teď vrátit jim,“ říká odhodlaně.

Loňská radost, zklamání a konec kariéry

Když loni projel cílem na prvním místě, splnil si klukovský sen, vyhrál Velkou pardubickou. „Je to takové moje malé Nagano,“ prohlásil, když přijel do rodných Štěpánkovic, které byly na nohou. O čtyři týdny později ale Jockey Club přišel se zprávou, že Nikas, kůň Marka Stromského, měl v těle dvě nepovolené látky (kofein a theobromin), což následný B-vzorek potvrdil. Kůň byl diskvalifikován a štěpánkovický žokej znovu přišel o vítězství. Už potřetí. Krátce poté ukončil kariéru, na závodního koně už nechtěl nikdy sednout a v nadsázce uvažoval o kariéře fotbalisty. Kopačky ale neobul, touha zkusit to ještě jednou ho přemohla. V neděli tak znovu bude na startu. Znovu s Nikasem a znovu s touhou konečně vyhrát.

Po roce zase na stejném místě. Jaké to je, jste zdravě naštvaný?
I tak by se to dalo říct. Ale zároveň jsem klidný.

Klidný? Vážně?
Ano, udělali jsme všechno pro to, abych zůstal zdravý, stejně jako Nikas. To se povedlo, teď jenom doufám, že i forma v neděli přijde a zase se o vítězství popereme. Je ve mně určitá touha to obhájit, nikomu nedáme nic zadarmo.

Loni jste ale nebyli bráni za největší favority, i proto bude vaše letošní „obhajoba“ těžší, nemyslíte?
Máte pravdu. Loni neměl Nikas dobrou sezonu. Byl bez formy a nikdo s ním moc nepočítal, i proto na nás nebyl vyvíjen takový tlak. Tím neříkám, že letos nějaký velký je. Buď to vyjde, nebo ne.

Ve startovní listině je jen patnáct koní, je to pro vás výhoda?
Ano, to je fajn, doufám, že se nedostaneme do nějakého karambolu, na který Nikas už tolikrát doplatil. Potřebujeme jen trochu štěstí a věřím, že ostudu neuděláme.

Za uplynulý rok se toho ve vašem životě stalo spoustu. Vyhrál jste, pak najednou spadl na dno, končil jste kariéru, teď jste zase zpět. Jak na to vzpomínáte?
Pro mě bylo hrozně těžké už jen přijet poprvé zpátky do Pardubic, vrátit se mezi všechny ty lidi od koní. Oni za to, co se stalo, samozřejmě nemohli, ale i tak to bylo zvláštní. Celý rok byl pro mě hrozně obtížný, ale musím poděkovat všem svým kamarádům, kteří se zachovali suprově.

Neobjevily se negativní reakce? Nikdo se na vás nedíval skrz prsty?
Až takhle to opravdu nebylo. Je mi jasné, že někteří lidé teď jen čekají na to, až v neděli dojedeme třeba pátí nebo nedokončíme, a pak budou říkat: Dívejte se, bez dopingu to Nikasovi nejde. Ale na to se nedívám, akorát by mě to sráželo do kolen. Jsem vážně rád za ty, kteří mi řekli: Máro, je super, že ses vrátil.

Není to poprvé, co jste o výhru v Pardubicích přišel. Jaké to je, vracet se stále na místo, kde se vám toho už tolik přihodilo?
Už jsem se smířil s tím, že pokud někdo vyhrál osmkrát, je nejlepší žokej. Já holt budu největší smolař historie, protože tohle se asi ani normálnímu člověku za jeden život nemůže stát.

VÍTĚZNÁ RADOST. Takhle se spolu Nikas s Markem Stromským radovali při loňské Velké pardubické.

VÍTĚZNÁ RADOST. Takhle se spolu Nikas s Markem Stromským radovali při loňské Velké pardubické.

Možná, ale tím, že to pořád zkoušíte, zároveň ukazujete, jaký jste bojovník.
Asi ano. V první chvíli mě zpráva o dopingu hodila úplně do kolen, měl jsem tisíc různých myšlenek, ale zároveň ve mně bylo úplné prázdno. Říkal jsem si, že už ani nechci jezdit, protože kterýkoliv kůň, na kterém pojedu, bude trpět za mě a o vítězství zase přijde. Ale pak jsem si řekl, že takhle přece neskončím, že se o to zase poperu. Teď už vím, že i kdyby to nevyšlo, neodejdu se sklopenou hlavou, což jsem ani nechtěl. Budeme bojovat do poslední chvíle a takhle by to mělo být.

Když jste loni ukončil kariéru, říkal jste, že nemáte motivaci, nechtěl jste na koni jezdit. Kde jste ji zase našel?
U syna Filipa, který řekl, že to takhle nenechá. Do médií prozradil, že sám bude jezdit, aby se jméno Stromský v Pardubicích objevilo mezi vítězi. Něco takového by asi nenechalo v klidu žádného tátu.

Vznikla i petice za vaše vítězství, kterou podepsalo přes pět tisíc lidí.
Přesně tak. Samozřejmě jsem věděl, že to nemá smysl a vítězství nám to nevrátí, ale když se vás v dnešní době někdo zastane, to už něco znamená. V tu chvíli jsem si řekl, že to nemůžu nechat jen tak a i pro ty lidi musím znovu bojovat.

Hrál ve vašem návratu nějako roli i trenér Nikase Stanislav Popelka?
Nechtěl jsem nechat ve štychu ani trenéra s majitelem. Oba to jsou suproví chlapi, takže bylo víc věcí, které hrály roli, včetně Nikase. Je plno žokejů, kteří by ho skvěle odjeli, ale my dva už jsme to spolu zvládli loni, tak jsem si říkal, že to zkusíme ještě letos.

Vítězný kůň Velké Pardubické 2015 Nikas ze stáje Srdéčko sídlící v Hvozdu na Prostějovsku.
Vítězný kůň Velké Pardubické 2015 Nikas s majitelem Petrem Kupkou (vlevo) a trenérem Stanislavem Popelkou ze stáje Srdéčko sídlící v Hvozdu na Prostějovsku.

Když jste si usmyslel, že se vrátíte, co jste udělal jako první věc?
Zavolal jsem trenéru Holčákovi kvůli spolupráci. Až pak jsem to řekl manželce, protože jsem nevěděl, jak to dopadne (zasměje se).

A on vás vzal i s tím, že Velkou pardubickou pojedete na Nikasovi?
Ano, hned jsem mu říkal, že pokud budu zdravý a Nikas taky, pojedeme Velkou spolu. To taky není lehké, protože každý, u koho pracujete, tak po vás chce, ať jezdíte jeho koně. Ale pan Holčák to přijal, nebyl s tím problém.

S Nikasem jste v tomto roce absolvoval tři závody, dá se porovnat jeho loňská forma s tou letošní?
Nedá, u něho ne. Překvapil mě totiž už loni, protože tehdy měl fakt špatnou sezonu. On obvykle zjara neutíká, vždycky je lepší až na podzim, a loni měl navíc během jara hodně smůly, i proto s ním nikdo nepočítal. Snad se tomu teď v neděli vyhneme.

V zářijové třetí kvalifikaci už jste spolu v Pardubicích doběhli druzí, to je velký příslib pro neděli, ne?
Hodně mě druhým místem překvapil. Ve druhé kvalifikaci jsme spadli přes prázdného koně, teď jsme byli druzí, takže forma jde nahoru. Na Jardu Myšku jsme sice ztratili 17 délek, ale nemá cenu bít koně před Velkou pardubickou. Chtěli jsme si celý kurz projít v klidu bez karambolu, jsem s tím maximálně spokojený a vážně se těším.

Takže motivace vám nechybí.
Asi bych tomu sám nevěřil, ale teď je možná třikrát větší než kdy předtím. Dostal jsem chuť závodit, určitě si to užiju. Nechci to říkat dopředu, ale možná to pro mě bude poslední Velká pardubická. Bylo by krásné stát na prvním místě, ale hlavní je, ať si to oba s Nikasem užijeme. Na výsledku až tak nezáleží.










Singing Rock Osma velkáSinging Rock Osma velká

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze