Závod se konal v okolí polární stanice Barneo, sídla ruského vojenského tábora, který je jen kousek od severní točny. Na atlety čekalo devět okruhů po 4,6 kilometru, kvůli strachu z útoků ledních medvědů celou trasu hlídali ruští výsadkáři se zbraněmi.
Třiatřicetiletý Thornton, byť nováček v drsném závodě po ledové pustině, porazil všech 45 soupeřů. Do cíle se probil za 3 hodiny, 49 minut a 29 sekund, daleko za vlastním osobákem 2:17 hodiny z loňského Rotterdamu, kde se neúspěšně pokoušel nominovat na olympijské hry v Londýně.
"První tři okruhy jsem prožíval sen, bylo to úžasné a říkal jsem si: Je to tak snadné." Od třetího do šestého okruhu začala nastupovat únava a poslední třetina byla psychickou výzvou. "V posledním okruhu už jsem vůbec neviděl na levé oko a na to pravé jen napůl," přibližoval arktické podmínky. "Neustále jsem musel zmrzlými palčáky odlamovat led z kukly."
Jeho tempo však bylo relativně sprinterské, některým totiž ledová pouť trvala až deset hodin. "Bylo to jako závod na jiné planetě," popisoval nejlepší z odvážných, který ledovou premiéru absolvoval jen po čtyřdenní přípravě na Špicberkách.
Arktický maraton se konal poprvé před jedenácti lety a letošní podmínky byly podle pořadatelů dosud ty nejhorší - teploty kolem -30 stupňů, vysilující byl hlavně běh v měkkém sněhu, naštěstí aspoň nefoukal severní vítr, který umí být tak krutý. "Je to tak jiné od městských maratonů," popisoval šampion v listu Irish Times. "Je osvěžující vyzkoušet něco takového. Zkušenost na celý život, kterou už ale nikdy nezažiju."
Nejrychlejší ženou byla Britka Fiona Oakesová, která maraton běžně umí za 2:38 hodiny. Maratonská dřina u severní točny jí však trvala skoro pět hodin a do cíle doběhla jako třetí celkově. Porazila tak víc než čtyřicítku chlapů.
