Maraton: hvězdy si vydělají miliony

Londýn, Praha - Za maratonské utrpení na trati 42 195 metrů dlouhé už se neudílejí řády jako v Zátopkových časech. Nejlepší vytrvalci se předhánějí v boji o velké peníze. Tři miliony dolarů investovali pořadatelé londýnského maratonu, aby měli na startu svého závodu opravdovou elitu. Byli bohatě odměněni. Chálid Channuči, rodilý Maročan reprezentující Spojené státy, zaběhl nejlepší světový výkon historie 2:05:38 hodiny. A domácí hrdinka Paula Radcliffeová, populární dlouhovláska s podkolenkami, zaběhla nejlepší čas historie 2:18:56 hodiny v závodě, kterého se zúčastnily jen ženy.

"Kvalita konkurence mě nutila, abych se opravdu snažil," řekl Channuči. Hvězdné pole v čele s pětinásobným mistrem světa v krosu Paulem Tergatem z Keni a Hailem Gebrselassiem z Etiopie, čtyřnásobným světovým šampionem v běhu na 10 kilometrů, hnalo Channučiho k nejlepšímu času. Vydělal si jím 255 000 dolarů, asi osm a půl milionu korun. "Všechny velké maratony se teď předhánějí, kdo dá víc peněz," říká Jiří Drbohlav, bývalý svazový trenér běhů.

NEJSLAVNĚJŠÍ MARATONY

1896
Spiridon Louis (Řecko) 2:58:50
Řecký pastevec zvítězil při prvních novodobých olympijských hrách. Závod se běžel na klasické trati mezi Marathonem a Aténami dlouhé 40 200 metrů.

1952
Emil Zátopek 2:23:03,2
Ve svém prvním maratonu života získal na olympiádě v Helsinkách třetí zlatou medaili, předtím vyhrál závody na 5 i na 10 kilometrů.

1960
Abebe Bikila (Etiopie) 2:15:16,2
Na olympiádě v Římě senzačně zvítězil, ačkoliv celý závod běžel bos. Za čtyři roky vyhrál olympijský maraton podruhé.

"Prémie se skládají ze tří složek. Ze startovného, peněz za pořadí a za výkon. V poslední době pořadatelé upřednostňují výkon. Protože pak mohou říct, že měli ve svém závodě opravdovou špičku."

Zejména elitní sestava světových maratonů zaznamenává boom. Sem patří kromě londýnského maratonu ještě závody v New Yorku, Bostonu, Chicagu, Rotterdamu a Berlíně. Všechny tyto maratony se snaží přitáhnout co nejlepší závodníky a zároveň co největší počet amatérských běžců.

V Londýně běželo celkem 32 000 lidí. Taková masa lidí láká sponzory a dobré výkony elity dělají závodu reklamu. "I snahou pražského maratonu je mít běžce, kteří mohou běhat co nejrychlejší časy," říká Drbohlav. V Praze před dvěma lety běžel bývalý držitel nejlepšího světového času Ronaldo da Costa z Brazílie.

Problémem městských maratonů ale je, že často kvůli atraktivitě vedou starými částmi města, kde jsou kostky, po kterých to klouže. Nejlepší jsou hrubé asfaltky.

Není to pomalý klus, musí se běžet naplno

Před půlstoletím to začala myšlenka Emila Zátopka: vytrvalost ano, ale v rychlosti. Tohle heslo platí v maratonu i dnes. "Představy, že maratonec jen pomalu kluše, dávno nejsou pravdivé," říká Jiří Drbohlav, bývalý svazový trenér běhů.

Zátopek před lety přišel s metodou intervalového tréninku, denně běhal zátěž téměř se rovnající maratonu. Ale taky si dal před tréninkem chleba se syrečky, nechodil do posilovny a nevěnoval se gymnastice. "Dnes závodníci taky trénují hodně. Musí to odběhat, jinak to nejde," říká Drbohlav.

"Ale trénink je efektivnější. Běžci jsou pod lékařským dohledem. Kontroluje se kyselost krve. Vědecké poznatky umožňují, že se může běhat rychleji."

Všech deset nejlepších výkonů historie v maratonu bylo vytvořeno v posledních pět letech. To je důkaz pokroku. "Závodník se neunaví. Podle toho, jaký je stav jeho organismu, se nastaví další trénink," vysvětluje Drbohlav.

Od neděle platí historický výkon Chálida Channučiho 2:05:38 hodiny. Ale kde je hranice? Dostane se někdy nějaký maratonec pod dvě hodiny? "Před dvaceti lety si nikdo nemyslel, že se dá běžet pod dvě hodiny osm minut. Hranice jde pořád dolů," připomíná Drbohlav.