Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Brno je náročné, i za rok bude chtít finále, ví manažer volejbalistů

Michal Hrazdira (vlevo) řídí brněnské volejbalisty na palubovce jako kapitán, manažer Martin Gerža šéfuje klubu jako funkcionář. Takhle se spolu radovali po postupu do finále. | foto: Marie Stránská, MAFRA

11 2016
Věří, že extraligové stříbro nebyl výstřel do tmy. Manažer Martin Gerža chce z Volejbalu Brno udělat zavedený klub.

Ještě jeden velký potlesk si ve středu vyslechnou brněnští volejbalisté o poločase fotbalového hitu Zbrojovka - Sparta. Za medailový úspěch, na který se v Brně čekalo dlouhých 22 let. Za sportovní mánii, kterou postupem do finále ve městě způsobili. Za naplnění hokejové DRFG Areny, v níž získali stříbro.

„Nikdy jsem nerozuměl tomu, když někdo řekl větu: Užijte si pět minut slávy, protože za hodinu začne něco daleko horšího,“ sděluje manažer Volejbalu Brno Martin Gerža.

Finálová série proti Liberci skončila před týdnem. Už z vás stres opadl?
Řeknu to takhle. Do zápasu proti Spartě se o volejbale mluví, ale postupně se na to zapomene. Všichni si ale budou pamatovat, že jsme byli druzí, a Brno je v tomhle náročné. Bude chtít znovu finále a nejlépe udělat ten krok dál. Nemůžeme vyhlásit útok na titul, to by bylo bez pokory. Ale zároveň si nemůžeme dávat nižší cíle.

Brněnští volejbalisté se stříbrnými medailemi
Zaplněná hala v Brně při finále s Libercem
Radost brněnských volejbalistů

Co musíte udělat pro to, aby se volejbal v Brně udržel na vzestupu?
Je to jednoduché. Musíme naplnit rozpočet tak, abychom byli schopní tuhle úroveň udržet. Pokud se to povede, nic nám nebrání. První krok k popularizaci volejbalu v Brně jsme udělali, odpovědí bylo plné Rondo. Kdyby mi tohle někdo dřív řekl, že na první finále přijdou čtyři tisíce lidí, smál bych se. Věděl jsem, že rekord extraligy je dva a půl tisíce. Finále ale předčilo naše očekávání, a co se odehrávalo šestý zápas... (do haly přišlo rekordních 5 556 diváků - pozn. red.). To je pohádka!

Jaké je vaše manažerské know-how?
(směje se) Věřím, že nyní přibude generální partner a lidé, kteří nám pomáhali do teď, tomu pomůžou více v dalším období. Být druhý je strašný závazek vůči lidem, takhle to vnímám. Snad to bude vnímat i vedení města. Bez podpory města a kraje nejde dělat volejbal na téhle úrovni dlouhodobě. A manažerské know-how? Trocha rizika.

Kdy jste v sezoně zariskoval?
Jednoznačně stěhováním do Ronda. Šlo o to, jestli to rozjedeme naplno, a beru to jako body za odvahu. Rozhodnutí změnit halu na finále se hodně lidem a v první fázi ani hráčům nepozdávalo. Ještě když jsme hráli semifinále, nikdo nevěděl, že Rondo je nachystané. V Českých Budějovicích se pak prohrál pátý zápas 0:3 a vnitřně jsem měl špatný pocit, že jsem vůl a zakřikl jsem to. Pořád se totiž cítím víc jako trenér než manažer. Nakonec to ale vyšlo a Rondo bylo připravené. Lidé na tom makali dvacet hodin denně a těžko si představíte, kolik tomu obětovali. V pondělí jsme postoupili do finále a už v úterý brzo ráno se pokládal taraflex. Ale přišla další obava.

Momentka z volejbalového finále mezi Brnem (černá) a Libercem

Momentka z volejbalového finále mezi Brnem (černá) a Libercem

Jaká?
Jestli lidé přijdou. To mě uklidňoval Libor Zábranský (šéf Komety - pozn. red.), že se není čeho bát, že lidé jsou naučení chodit do Ronda.

Za parádní atmosféru, která v Česku na volejbale dlouho nebyla, se na Brno pějí ódy. Zaznamenal jste i něco negativního?
Ale jo. Ve stresu jsem udělal jednu chybu, za kterou jsem byl po zásluze potrestán. Je to ale hodně osobní, nezlobte se.

Dobrá. Věříte, že se vám povede udržet stříbrný tým pohromadě?
Krásně to řekl Jakub Novotný (volejbalový reprezentant - pozn. red.): „Úspěšní se snaží obměňovat co nejméně a jenom navyšují odměny a rozpočty.“ Některé naše hráče máme podepsané na dva roky. Haník s Hrazdirou jsou dva základní kameny, které tady jsou. Dále naši mladí jako Licek, Pražák, Zmrhal nebo Plešingr, ti tu budou také.

V týmu jste měli dva Američany a dva Rusy. S nimi počítáte?
Opravdu stojíme o libera Nicka Castella. Jeho povaha surfaře je ale taková, že po něm budu chtít, aby se vyjádřil, a on mi řekne: „Martine, na mě je to moc brzo, já se rozhodnu na konci června.“ A jestli tady zůstanou Rusové a Nick Goodell, to je otázka... Přečetl jsem si Alexe Fergusona (bývalý kouč fotbalového Manchesteru United - pozn. red.), který říká, že i v mistrovských družstvech je nutné dělat koncepční změny. Když tu změnu neuděláte, zastavíte se a jdete dolů. Nejvíc, co se ale změnilo po úspěchu, je jiné vnímání Brna. Dřív to bylo tak, že jste hráče musel přemluvit, připlatit, a stejně se jim to nelíbilo. Teď je to obráceně, hráči tu chtějí být.

Fotogalerie

Je to počátek toho, že Brno může být volejbalový velkoklub?
Vůbec ne. Abyste se jím stali, musíte mít zázemí, aparát lidí, kteří v klubu pracují, a pořádnou halu. V čem jsme hodně profesionální, je myslím to okolo týmu po sportovní stránce. Týká se to regenerace, kondice, fyzioterapie, medicíny. Tolik lidí, aby hráči byli v pohodě, ve volejbale nemá obdoby a můžeme směle konkurovat velkým sportům. Velkoklub si také představuju tak, že pravidelně hraje evropské poháry a postupuje v nich. V tom ohledu mě potěšili naši Rusové, kteří řekli, že by náš tým mohl hrát ruskou superligu. Možná je to tím, že máme filozofii postavenou na tvrdém servisu a trojbloku, což je jediný volejbal, kterým se dá v Rusku prosadit.

Mimochodem, před finále jste říkal, že byste se po hokejové Kometě a fotbalové Zbrojovce mohli stát v Brně sportovním klubem číslo tři. Povedlo se vám to?
Bylo by příliš sebevědomé říct, že jím jsme. Ale myslím, že jsme ukázali, že bychom trojkou mohli být. Z hlediska návštěvnosti a popularity volejbalu v Brně můžeme říct, že jsme trojka. Ale to se uvidí až v dalších sezonách. Dá se to ohodnotit jako výstřel do tmy, byť my víme, že to tak není. Ale to ukáže čas.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze