Žádných velkolepých prohlášení se přesto od něj nedočkáte.
"Nemůžeme být nespokojení," brání se oslavným rozborům sympatický Slovák.
Opravdu si nevychutnáváte pocit úspěchu? Nebo satisfakci, že svoji práci děláte dobře?
Nějakou satisfakci vážně neřeším. To neznamená, že si neuvědomuji, že postup ze skupiny je úspěch. Pro klub, pro trenéry i pro hráče. Snažím se ale dívat dopředu. Dosavadními výkony jsme ukázali, že něco umíme.
Dodá nám to sebevědomí do další fáze soutěže, kde chceme zase hrát dobře.
Upřímně řečeno se postupové nadšení představuji trochu jinak.
Pořád mě někam tlačíte. Dobře, zkusím to jinak. Mám radost. To je pochopitelné. Ale už přemýšlím o tom, co bude dál. Do osmifinálových zápasů přece nepůjdeme s tím, že máme splněno. Chceme se pokusit pár zápasů vyhrát a třeba se prokoušeme ještě dál.
Jak bylo z pohledu postupu důležité, že základ týmu zůstal po minulé sezoně pohromadě?
To bylo naprosto klíčové. Skládat nový tým a začínat od začátku je vždy složité. Nikdo nemůže čekat, že bude hned vyhrávat. Nám se podařilo základní kostru udržet, a proto jsme mohli pokračovat v rozdělané práci. Na vyšší úrovni, s většími ambicemi.
Každý tým má své tahouny. Kdo je lídrem vašeho týmu? Na to se strašně těžce odpovídá.
Tvrdím, že každý hráč v týmu má svoji roli. O tom jsem přesvědčený.
Velkou osobností je Andy Šležas. Všemi respektovaný hráč, který umí celý tým usměrnit. Mezi ústřední postavy patří Rado Hyzy. Hráčsky je hlavním lídrem Kyle Landry. Ten na hřišti dělá ohromný kus práce. Jako správný kapitán se umí v pravou chvíli ozvat Jarda Prášil. Opravdu každý hráč má své místo v sestavě. Jsme tým, ne soubor osobností.
Přesto má každý svoji představu o tom, jak významnou roli by chtěl v mužstvu zaujímat. Bylo těžké přesvědčit hráče, aby přijali své místo v týmu?
S každým hráčem je to jiné. Někdo je víc vytížený, jiný méně, a přitom každý chce hrát pochopitelně co nejvíce. Realitu každý snáší jinak. Proto se snažím každému vysvětlit, že svoji roli má. Třeba menší a spíš na tréninku. To ale neznamená, že není důležitá. Bez dobré přípravy bychom neměli žádné výsledky v zápasech.
Hráči se s tím srovnají? Třeba ti, kteří do samotných zápasů příliš nenastupují?
Tak to nerozlišuji. Mladí a střídající hráči jsou důležitou součástí celého mužstva. Když se dostanou na palubovku, tak na hřiště přinesou velkou sílu. Chtějí ukázat, že si zaslouží větší prostor a mají odpovídají kvalitu.
Proto se snažíte v zápasech, kdy je to možné, zapojit do rotace maximální počet hráčů?
Každou takovou příležitost využívám. Vím, jak hráči pracují na tréninku a zaslouží si šanci nastoupit do utkání.
Práce s takovým týmem musí být radost, ne?
Taky si nestěžuji. V Prostějovu jsou vnímaví a inteligentní hráči, kteří mají představu, co chtějí dokázat. Umí si vyhovět. Opravdu tvoří jeden tým. Vím, že se tohle říká vždy, i když je třeba realita trochu jiná. V tomto případě je to ale čistá pravda.
Orli mají za sebou dvacet mistrovských zápasů. V poháru prohráli jediný, v lize už ale dvakrát klopýtli v domácím prostředí. Mrzí vás tyto ztráty?
Porážky patří ke sportu. Jsou přirozenou součástí vývoje týmu. Kráčet od vítězství k vítězství umí jedině skvělý tým, kterým stále nejsme. Jsme zatím na dobré cestě k dalšímu zlepšení. Ten růst výkonu vede přes prohry, které navíc můžou být užitečné. Dodávají novou motivaci. Kromě toho dvě ligové porážky přišly v úvodní polovině základní části soutěže. Na tom, jak bude celá sezona úspěšná nebo ne, nebudou mít žádný vliv.
Výpadku se nedá vyhnout?
Každá sezona je opravdu dlouhá a herní výpadek přijde na každého. Absolutní forma se nedá udržet deset měsíců v kuse. O výsledku soutěžního ročníku se nerozhoduje v listopadu, ale až v květnu a červnu dalšího roku. Za tím si stojím.
