Z trasy Rallye Dakar přicházely téměř denně zprávy o potížích vozu LIAZ, startovní číslo 444. Co vás všechno trápilo?
Co? Skoro všechno.
Buďte konkrétnější, prosím.
Když to shrnu, tak největší problém byl s tlumiči pérování. Od nich se totiž odvíjely další a další potíže na podvozku. Také jsme museli měnit těsnění pod hlavou motoru.
Jeli jste bez asistenčního vozu, to znamená, že všechno jste si opravovali s kolegy Žákem a Fajtlem sami?
Samozřejmě. Nebylo noci, kterou by jsme nestrávili pod autem.
V kolik jste tak mívali večerku?
Většinou jsme padli únavou ke čtvrté hodině nad ránem a pak jsme museli vstávat v osm.
Z vašeho hlasu je znát, že máte takzvaně dost...
Skutečnost, že jsme dojeli do cíle, považuji za zázrak. Skutečně to je zázrak. Vždyť ještě dnes ráno jsme měli namále.
Co se stalo?
Před startem nám praskl chladič motoru. Rozbila ho utržená vrtule větráku. Při opravě se navíc zranil Jirka Žák, který do prostoru vrtule strčil ruku ve chvíli, kdy se točila. Skončilo to tržnou ránou. Teď mu to zašívají v nemocnici. Etapu jsme dojeli jen taktak, Jirka trpěl, auto sotva jelo...
Máte po to všem chuť na Dakar 2004?
Ten je ještě daleko. Zážitky jsou a ještě nějakou dobu budou velmi silné, takže uvidím.
