Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pozor, nepřistávat v KLDR. Jak vypadá sjezd v exotické destinaci

První trénink před závodem v Čongsonu vyhrál Nor Kjetil Jansrud a s kvalitou trati byl velmi spokojen. | foto: AP

5 2016
Když Keňan Daniel Ole Sapit letěl na konferenci OSN do Pchjongčchangu, zavřeli ho a pět hodin vyslýchali. Nedopatřením přistál v Pchjongjangu, hlavním městě té druhé Koreje. Totalitní KLDR.

Na jihu se zhrozili: Co když se to stane některému fanouškovi, který k nám poletí na olympiádu? Proto dva roky před hrami změnili název: „Teď jsme PchjongČchang!“

Korejské sjezdovky s novými nápisy o víkendu otestují nejlepší lyžaři světa. Práce jsou hotové zhruba z šedesáti procent. Tak akorát na to, aby se

ve středisku Čongson mohl konat Světový pohár. „Je to malý zázrak!“ tvrdí prezident organizačního výboru Čcho Jang-ho.

Sjezdové lyžování je stejně jako v Soči nejbolavějším bodem příprav. Podle regulí FIS musí být převýšení trati minimálně 800 metrů. V Koreji, která nemá ani jednoho vrcholového lyžaře, vyhovující areál pochopitelně chyběl. Musel vzniknout úplně nový.

Stavba začala na úpatí hory Gariwang, jednom z mála vhodných míst, které je však přísně chráněné. Poslední korejská dynastie Čoson považovala horu za královskou a do „posvátného“ háje nesměl nikdo vkročit. Unikátní přírodu narušily až buldozery, které začaly vymezovat olympijský svah. Kvůli několikadenním závodům ve sjezdu a super G padlo podle aktivistů už 58 tisíc stromů, z nichž některé rostly v oblasti přes 500 let.

Pořadatelé rozzlobeným odpůrcům zoufale slibují: „My je zase vysázíme zpátky!“ Zatím je neuchlácholili. Petici za ukončení prací podepsalo už přes milion a čtvrt lidí.

Pomalejší než zpomalený záběr

Navzdory odporu se buduje dál. A Světový pohár se taky pojede. Prezident se řídí heslem: „Musíme dodržovat pravidla a požadovaná sjezdovka nepadá jen tak z nebe.“

Před sobotním závodem se tak v Čongsonu konal první trénink, který vyhrál Nor Kjetil Jansrud. Jako vítěz pěl chválu: „Je to první sjezdovka po opravdu hodně dlouhé době, kde máme pravé zimní podmínky. Kvalitní sníh a sluníčko.“ Světová média citovala také Itala Christophera Innerhofera, jemuž se líbí, že na trati „nejsou žádné rovinky“.

Jen jestli to nemyslel ironicky. Tento týden si totiž hlasitě stěžoval, že sjezdovka je pomalá. „Mohli najít strmější svah. Když ho lidé uvidí, řeknou si: Co je to za sjezd? To můžu zvládnout taky.“ On sám miluje krkolomné ledovky typu Streif v Kitzbühelu, kde se do cíle letá ve 140 kilometrech v hodině. V Koreji to závodníci dotáhnou maximálně na stovku. „Televize nebudou potřebovat ani zpomalené záběry.“

Sjezdovka nejspíš nebude rychlá, ale zároveň také nebezpečná pro nezkušené sjezdaře (jako domácí Korejce), kteří neobjíždějí těžké Světové poháry, ale mohou se snadno kvalifikovat na olympiádu.

O show se místo strmých propastí mají postarat až šedesátimetrové skoky, které americká výprava už stačila přejmenovat na „sushi facku“ nebo třeba „kimči kopanec“ dle tradičních korejských specialit. „Bude to zábava i pro fanoušky,“ věří ti, kteří moderní trať okusili.

Tedy za předpokladu, že všichni dorazí do správného města.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze