"Pracuju na bakalářské práci. Ani přesně nevím, kdy je poslední termín odevzdání, nejspíš až v květnu. Ale když už jsem se do toho pustil, chci to mít za sebou," vypráví student Vysoké školy báňské v rodné Ostravě, na jejíž ekonomické fakultě se věnuje oboru sportovní management.
Individuální plán mu pomáhá skloubit život profesionálního sportovce i studenta. Na bakalářské práci přesto během ruského pobytu pracoval tak pilně, že si dokonce vybojoval samostatný pokoj, což obvykle bývá doména starších hráčů. V Moskvě mu ho přenechal Radoslav Rančík.
"Rado je rozumný, dá se s ním vždycky domluvit. Nevadilo mu to, akorát se smál, že doufá, že na něj nezkouším nějaké finty," líčí Palyza, jenž tak odsunul spoluhráče Rančíka do pokoje k Thomasi Massambovi.
Pokud byste v Palyzově případě čekali basketbalové téma bakalářské práce, tipujete špatně. "Příprava a organizování golfového turnaje," představuje čtyřiadvacetiletý hráč název. "Golfu se věnuju už dlouho, zajímá mě a téma zahrnuje dost věcí, které se učíme ve škole."
Halu rád mění za přírodu
Rovnice golf = příjemný relax platí i v jeho případě. "Jako basketbalista jsem celý rok zavřený v hale, takže když si mohu vyjít do přírody a zahrát si sport, který není až tak fyzicky náročný, je to pro mě vítaná změna," vysvětluje Palyza.
A přidává i další klíčový rozdíl: "Hraju týmový sport, kde je třeba přizpůsobit se spoluhráčům, vyhovět trenérům a všem ostatním. Na golfové hřiště můžu přijít sám a je to jen o mně."
Přesto není problém vyzvat i basketbalové spoluhráče. "Od nás z týmu hraje Jirka Welsch, hendikep má kolem deseti. Žije golfem, zajímá ho, co se děje na světových turnajích. Zkušenosti s golfem má i Rado, ale ten už dva tři roky nehrál, protože se mu narodila dcera a nemá tolik času. Občas ho hecujeme, ať jde s námi," přiznává Palyza, jenž už snížil hendikep na 21,6.
V nejbližší době však svůj stav nevylepší. "Někteří lidé chodí hrát i v lednu, pokud není sníh, ale já nemůžu riskovat, že se nachladím. Nejvíc se dostanu na hřiště přes léto, když máme volno. Teď si zajdu občas na indoor, abych si připomněl krátkou hru, ale jinak není čas. Zápasů je hodně," připomíná náročný nymburský program.
A do toho ještě psaní bakalářské práce. "Mám kamaráda, který organizuje turnaje už deset let. Komunikujeme spolu a hodně mi pomáhá," pochvaluje si pomocnou ruku.
Zatímco pomyslné stránky plnil Palyza v Moskvě úspěšně, na palubovce proti silnému Chimki to ve středu od nymburských hráčů tak slavné nebylo. "Zažili jsme to, co z české ligy známe z opačné strany. Pět minut jsme se drželi, ale pak se to na nás neuvěřitelným způsobem valilo," vrací se k prohře 85:106.
Nymburk přesto zůstává v boji o postup. Za čtrnáct dní v Praze hostí Haifu a za další týden vyrazí do Sieny. Další kapitoly v Palyzově práci tak mohou mít italský původ.
