"Pinglovat mě baví. Relaxuju, poznávám lidi a dýško nechávám servírkám,"usmívá se český boxer číslo 1.Tenhle vnímavý chlap si nehraje na hvězdu. "Jsem boxer pod pantoflem," tvrdí a vděčně přijímá, co mu život přináší.
Ve čtvrtek večer mu v bouřící brněnské hale Vodova přinesl největší úspěch kariéry:opasek profesionálního mistra světa. To ještě žádný Čech nedokázal.
Zatímco mladší sestra Lenka byla dravá a hlučná, malý Lukáš se nikam nehrnul. "Býval citlivý jako holčička," vypráví jeho maminka. Když Lukáška někdo okřikl, byl schopný se rozplakat. Křivdy mu ubližovaly.
Kdo by to byl řekl do vyholeného 33letého ranaře, který ve čtvrtek tak dlouho mlátil do Francouze Larbiho, až ho v 7. kole nekompromisním úderem na žebra poslal k zemi? V ringu prostě Konečný přepíná. Citlivou duši zahalí srdce bojovníka.
Přitom rodiče si přáli jediné: "Hlavně ať se ten náš kluk nedá na box." Táta Milan totiž patřil mezi průkopníky českého profesionálního boxu a maminka rozhodně nechtěla mít doma druhého bijce. Marné přání. Rukavice oblékl už v osmi letech.
"Nikdy jsem v sobě nenašel talent od pánaboha, všechno jsem musel poctivě vydřít. Kdybych polevil, dostal bych v dalším zápase do držky," vypráví a občas sykne bolestí, jak ho bolí klouby: "25 let v ringu je pro tělo průšvih."
Je s podivem, že největší jizvu na těle má od tří let, kdy žuchnul na botník. V ringu na něj sice létají ohromné pecky, ale většinu jich dokáže ztlumit v pečlivém krytu. Tím je mezi boxery pověstný.
Jako amatér byl dvakrát bronzový na mistrovství světa, jen olympiáda 2000 v Sydney mu nevyšla. Rok poté přešel k profesionálům. Začínal od nuly, měl jen velký sen a touhu vyhrávat.
"Nejsem magor,který by toužil po krvi, ale je mi krásně, když pošlu soupeře k zemi.To pak cítím úlevu. Obrovskou úlevu, že se nemusím prát dál."
Mezi profíky zvládl už 51 zápasů a prohrál jen třikrát. Předloni se stal mistrem Evropy, ve čtvrtek získal světový titul. V nepřehledném světě boxu jsou sice i další šampioni v jeho váhové kategorii, jen jeden ovšem žije v obyčejném ústeckém paneláku a pláče pro svého tátu.
Konečného otec má nádor na mozku a leží na jednotce intenzivní péče: "Pro tátu budu bojovat dál. Chci, aby ještě zažil nějakou radost." A šampionovi se znovu lesknou v očích slzy.
