Užil jste si vůbec galavečer? Měl jste pořádnou honičku.
Strašný stres, práce hrozná, poslední den smrtelnej. Zlatej sportovec, když jsem jen boxoval a soustředil se na sebe. Neříkám, že to bylo lehčí, šlo o jinou ligu. Ale teď jdete spát v jednu hodinu, usnete ve dvě, v pět se proberete, jedete do haly, lepíte číslíčka na sedačky a nosíte židle... A děláte to jen kvůli tomu, aby všechno klaplo. Pak se stane, že za 250 korun není na takovouhle akci vyprodáno. Štve mě to.
Cena byla v pořádku?
Myslím si, že je to prostě levný. Vím, že Ústí není žádný bohatý město, ok. Ale lístky do kina tady stojí 150 korun jako všude jinde. Akci s rozpočtem přes tři miliony by mohli lidi ocenit víc. V pátek v Ústí zpíval Michal David, mám ho rád, i já ho poslouchám. A přišlo pět tisíc lidí, lístek stál 390. Prostě mě to mrzí. I kvůli lidem, s kterými pracuju. Pořád je tahám do Ústí.
Proč?
Pro mě je to doma nejjednodušší. Všichni mi říkají: Kašli na to, udělej to jinde, pojď do Brna. Ano, chci další galavečer v Brně, snad to klapne, ale pak zase v Ústí. Pracujeme na tom, aby se to zlepšovalo.
Jste po akci vyšťavený?
Nestihl jsem se ani najíst na rautu, a to ho platím (smích). Za celý týden mi uteklo takových věcí! Děti jsem pomalu neviděl, na manželku jsem řval. Ona to ale chápe, je tolerantní. Pomáhala mi vyplácet lidi, potřeboval bych ji zapojit víc, nemůže to člověk zvládnout sám. Čímž neříkám, že jsem to dělal sám, pomáhali mi Němci ze stáje SES, Plzeňáci z QWERT Boxing, bez nich by to bylo ještě stokrát horší. Když to děláte ve svém městě, kde vás znají, snažíte se to dělat kvalitně. Pak je ve středu zastupitelstvo, kde sedím, a vy musíte na tiskovou konferenci, která je přenášená do televize. Někdo vás osočí, že jste odešel ze zastupka, kde jste - plácnu - deset předchozích zasedání byl vždycky do konce. Tak vás trošku naštve.
Ale potěšily vás vaše svěřenkyně. Sedláčková obhájila evropský pás, byť soupeřka se zranila.
Hrozně mě to mrzí. Kvůli divákům i kvůli ní. Dobrý, vyhrála, všechno je v pořádku, ale vím, že sportovce tohle netěší. Trénuje na to dva tři měsíce, chce se předvést, ukázala jednu krásnou sérii a bohužel tím to skončilo. Pak byla smutná v šatně, mrzelo jí to. Já říkám: Hele vole, buď ráda, že se to nestalo tobě.
Fabiána Bytyqi drtí svou soupeřku Teodoru Bačevovou v boji o obhajobu světového juniorského titulu organizace WBC.
A co Bytyqi? Udržela si světový juniorský titul proti Bulharce Bačevové, porazila ji už potřetí.
Pecka! V takový zápas jsem ani nedoufal. Přál jsem si, aby vyhrála před limitem. Ona si vybrala tuhle soupeřku, ona řekla, že chce do toho jít znovu. Zapracovali jsme na taktice a technice, ale co se odehrálo v zápase, to jsem neočekával. Nechci říct, že poslouchala jako hodinky, to úplně ne. Ale podala parádní výkon. Pokaždé přišla do rohu a říkal jsem, že není potřeba nic měnit. Dvakrát se s Bačevovou protrápila do vítězství a teď ji od začátku do konce přejela, neinkasovala.
Bačevová vzdala kvůli zranění ruky. Šanci beztak neměla, že?
Už toho měla plný kecky, to bylo evidentní. Fabču jsem se proto snažil hnát, aby zápas ukončila před limitem. Soupeřku utahala, makala pořád, i když to měla jasné.
Co dál s vašimi svěřenkyněmi?
Počítám, že ještě budou obhajovat. Ty pásy jsou dobré, žádné šlupky. Já bych nespěchal. Fabča postupně v žebříčku stoupá, je na ní vidět, že výkonnostně popolezla někam dál. Dvakrát vyhrála s Bačevovou po boji, teď najednou před limitem. Nechci, aby to vypadalo blbě, ale ta holka není úplně super talent, jenže je dříč, má to srovnaný v hlavě a jde si za svým. Není třeba to úplně uspěchat. Je jí dvacet, máme spoustu času. Samozřejmě chceme boxovat o velké tituly, o velké prachy, jet do Ameriky, ale je důležitý zůstat na zemi a sportovně růst.
