V minulém zápase jste dostal druhou červenou kartu, měl jste mít na jeden zápas stop. Kdy jste se dozvěděl, že do Španělska přece jenom poletíte?
Bezprostředně po zápase s Celje jsem počítal s tím, že hrát nebudu. V pondělí jsem se informoval u vedení klubu a vyšlo najevo, že stopka je pouze za nesportovní chování či brutální fauly. To můj případ nebyl.
To byla dobrá zpráva...
No jistě. Každý chce hrát Ligu mistrů, to je házenkářský svátek. Byl jsem rád, že můžu pomoct, ale pořád jsem počítal s tím, že mi ve Španělsku delegát řekne - moment, ty hrát nesmíš.
Jak se zápas v Leonu vyvíjel?
Začali jsme dobře. Jako by z nás domácí měli respekt. Vedli jsme 5:3, španělský trenér si bral oddechový čas.
Mistr španělské ligy, která je jednou z nejkvalitnějších soutěží světa, měl respekt z Karviné? Opravdu?
Vypadalo to tak. Přece jenom jsme Leon doma porazili a další výsledky jsme také měli dobré.
Jenže v zápase vám to nakonec nepomohlo. Prohráli jste o šest branek.
Začalo se to lámat před poločasem. Nejdřív byl vyloučený Tomáš Heinz, potom já a domácí nám utekli. Nedokázali jsme proměňovat šance. I díky fanouškům. Prý jich tam byly tři tisícovky, mě to připadlo, že jich tam je pět tisíc. Obrovská hala, ze všech stran hlediště. Krásná atmosféra.
Hrál Kamil Heinz?
Je celý nakřáplý, zkusil to ve druhém poločase, ale bylo znát, že není úplně fit. Škoda. S ním bychom určitě měli víc šancí.
Do čtvrtfinále jste nepostoupili, ale čekali jste, že budete tak dlouho ve hře?
Ne, po losování mě ani nenapadlo, že v tak těžké skupině budeme hrát o postup až do pátého kola. Síla v mančaftu je, ale přece jen bychom měli mít širší kádr. V tom byli Celje a Leon lepší.
