V rozlehlém areálu na okraji desetimilionové megalopole přiznává: „Snažila jsem se tomu vyhýbat. A na stejný kurt jsem se nedostala, za což jsem ráda.“
V září 2017 se ve Wu-chanu těšila, jak deblovou parťačku Kateřinu Siniakovou poprvé uvede na bál v Singapuru, kam míří nejlepší páry sezony. Ona s Turnajem mistryň už měla tři zkušenosti a vyhlížela čtvrtou.
Jenže vaz v koleni nevydržel.
A vršily se otázky. Zvládnu to? Má to ve 32 letech cenu?
„Na začátku jsem si říkala: Ty jo, půl roku, to je strašná doba... No a najednou byl květen a já jedu na turnaj!“ vybavuje si Hradecká, už znovu na místě zranění. „Ale na návrat připravení nejste. Říkáte si: Celý život hraješ tenis, to se nezapomíná. Jenže odhad míče a pohyb na kurtu jsou najednou těžké. Dělat malé krůčky a důvěřovat noze, to chvilku trvalo - a musím říct, že ještě trvá. Speciálně tady, kde se mi to stalo.“
Lucie Hradecká a některé z jejích vítězných trofejí.
Vzpomínání bolí skoro stejně jako tehdejší smůla. „Měla jsem tu dva takové záblesky, které nebyly příjemné,“ povídá Hradecká. Na chvíli znejistí, pak řekne: „Tohle je za mnou, myslím. Ale dát nohu zpátky do plného rozsahu a skrčení, to ještě ne.“
Hradecká zažila české triumfy ve Fed Cup, „placku“ má z Londýna 2012 i Ria 2016, s Andreou Hlaváčkovou ovládly ve čtyřhře Roland Garros i US Open, v singlu se dostala na 41. pozici žebříčku.
Tyhle momenty ji přinutily vydržet. „Na jednu stranu mi tenis chyběl, na druhou jsem si doma za ten půlrok celkem zvykla,“ usměje se.
Život profesionálky se jí zamlouvá, i když je trochu jiný než ve stereotypních představách: „Kamarádi vždycky říkají, to máš neskutečné, ty cestuješ. A já: jasně, super, vidím hotel, kurty a letiště. Ale chybí vám ta celková atmosféra. Turnajový ruch. Máte tu pár lidí, s kterými se rádi potkáte, zajdete na večeři. A docela mile mě překvapilo, že se hodně lidí ptalo, jak bylo.“
Lucie Hradecká (vpravo) a Jekatěrina Makarovová při poradě na turnaji ve Wu-chanu.
Připomněla se jim rychle, s Ruskou Jekatěrinou Makarovovou vyhrály debl v Cincinnati, což obnáší 900 bodů do žebříčku. „Na čtyřhru jsem připravená,“ těší ji. „Ale na singl ještě stoprocentně ne. Byla jsem celý život zvyklá, že v deblu pokrýváte jen půlku kurtu, takže jste všude rychle. Po návratu je to rozdíl. Operovaná noha je dobrá, ale trošičku pobolívá ta druhá; přece jen nějakou dobu byla přetěžovaná.“
Ve Wu-chanu se jim s Makarovovou nedařilo, ale další šance přijdou brzy. Vlastně hned. „Dáme si Peking pak a Moskvu. Turnaj u ní doma,“ usměje se Hradecká. „Pak musíme popřemýšlet, co a jak. Chci být připravená na singla v Austrálii, ještě mám chráněný žebříček na šest turnajů. Uvidíme, jak dobře se mi je povede využít, ale chtěla bych to ještě zkusit.“
Kvůli tomu ostatně podstoupila i chvílemi ne zrovna příjemnou čínskou terapii. Na kurtu výsledek sice dobrý nebyl, podstatnější ale často bývá dění mimo něj.
