Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Potřebovala bych fotbalové hřiště, abych to trefila, vyčinila si Hradecká

SOUBOJ GENERACÍ. Dvaatřicetiletá Lucie Hradecká (vpravo) předvedla na ITS Cupu v Olomouci s devatenáctiletou Anastacií Zaryckou epickou třísetovou bitvu. Nakonec v souboji generací zvítězila zkušenost. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

21 2017
Lucie Hradecká, pětinásobná vítězka Fed Cupu, postoupila na olomouckém turnaji ITS Cup do čtvrtfinále a dnes se utká s Denisou Allertovou.

Na centrálním kurtu z Lucie Hradecké chvílemi létaly hromy a blesky. „Bojuju sama se sebou,“ zakřičela si, jako by se potřebovala ujistit ve chvíli, kdy se přetahovala o třetí set s devatenáctiletou Češkou Anastacií Zaryckou. Jindy po zkaženém úderu vyhodila raketu do vzduchu a co chvíli očima hledala pomoc u trenéra na tribuně.

Nakonec jí až za stavu 5:5 a 1:1 na sety pomohlo, vzít si novou raketu. S ní nejprve vzala Zarycké podání a vzápětí zápas doservírovala k vítězství 7:6, 2:6 a 7:5. Ačkoli za sebou měla dvě a půl hodiny v úmorném poledním vedru, ochotně se podepsala a vyfotila s každým, kdo chtěl.

„Jsem ráda, že jsem vyhrála. Historie se sice neptá jakým výkonem, ale doufám, že do dalšího kola se zlepším,“ přeje si 32letá hráčka, aktuálně 151. na žebříčku WTA.

V čem byl ve vaší hře největší problém?
Musím říct, že jsem se necítila na kurtu nejlíp. Nemohla jsem se opřít o své silné stránky, o servis. Když se podíváme na procento úspěšnosti prvního servisu, tak bude hodně malé. A strašně dvojchyb. Nevyrovnaný, ale aspoň ten poslední game se mi povedl odservírovat.

Ve druhém setu jste měla úspěšnost prvního servisu 19 procent.
Tolik? (úsměv)

Čím to, že vám podání tak nešlo?
Nemůžu si trochu zvyknout na rytmus. Půl roku mě bolela ruka, ale nechci to na to svádět. Nemůžu se do toho dostat, proto dávám do sítě. Vím, co mám dělat, ale nemůžu tělo naučit řetězec, jak by to mělo být. Doufám, že to do dalšího zápasu najdu.

Už v prvním setu jste vedla 5:3, ale nakonec jste ho získala až ve vyrovnaném tie-breaku. Rozhodly zkušenosti?
Nevím. Bylo tam strašně nevynucených chyb, ale v důležitých míčích jsem chybu neudělala.

Druhý set to nejdřív vypadalo lépe, brejknula jste soupeřku, ale pak se vaše hra sesypala. Co se stalo?
Nedala jsem balon do kurtu. Kurt byl strašně malej, potřebovala bych tak fotbalové hřiště, abych to trefila, jen nevím, kdo by to pak odběhal. Přišlo mi, že mi to strašně lítá. Uletí mi dva míče a začnu se trošku bát, ustoupím si, ale pak začnu kazit, protože to není moje hra. Moje hra je jít do míče, jít si pro něj. Tohle byla velká chyba. Na začátku třetího setu se mi povedlo do toho jít, ale pak jsem zase trochu znervóznila. Bylo to jako na houpačce, nahoru a dolů.

„Sice mě všichni považují za deblistku, ale já se tak nevidím. Byla jsem vychovaná v tom, že se hraje singl i debl.“

Pomohla vám návštěva toalety po druhém setu?
Očividně, když jsem pak vedla čtyři nula. (úsměv) Musela jsem trošku vypadnout z kurtu, ze sluníčka. Polila jsem se studenou vodou, abych se trošku osvěžila, protože bylo docela teplo. Já mám sice teplo ráda, ale musela jsem z kurtu a trochu na to zapomenout, protože to, co se dělo ve druhém setu, to byla jízda.

Čím vám dělala Zarycká největší problémy?
Výborně běhala. Neměla problém kontrovat, v okamžiku, kdy jsem dala ránu, mi ji v pohodě vrátila. Byla výborná na nohou a hodně mi vracela.

V Olomouci máte v pavouku zatím samé Češky. Jak to berete?
Moc jsem se nedívala, kdo tam je dál, dívám se jen na zápas, co mě čeká. Věděla jsem, že jedu na český turnaj, a doufala jsem, že tu bude hodně našich zástupkyň. Mně to nijak nevadí.

V dalším kole narazíte na Denisu Allertovou.
S Denčou jsem na turnaji snad ještě nehrála, ale máme za sebou dost sparingů. Doufám, že budu hrát lépe a nebude tam tolik chyb, protože se stejnou hrou bych neměla šanci.

Zařadíte si ještě speciální trénink podání?
To už tu zkouším od soboty, ale zatím to moc nepomáhá. (smích) Chodím pořád servírovat, a stále se nějak nedaří. Ale určitě to půjdu znovu zkusit.

I podruhé jste v Olomouci hrála proti náctileté soupeřce. Jsou tato utkání něčím speciální?
Když se podívám zpětně na své singlové zápasy, tak se dostávám do stavu, že hraju stále s mladšími a mladšími. Člověk stárne a mládí jde vpřed, takže už jsem si na to docela zvykla. Mladé hráčky mají hodně elánu, je tam samozřejmě cítit i trochu respekt, ale na druhou stranu nemají co ztratit, takže do toho mohou jít naplno. Pro mě je to docela výzva a v zápasech většinou záleží hodně na mně, jak se s tím srovnám.

Fotogalerie

Proč jste si vybrala turnaj v Olomouci?
Slyšela jsem, že je to tu nádherné. Párkrát jsem byla přihlášená, ale ještě mi to nevyšlo, buď ze zdravotních důvodů, nebo jsem byla jinde na turnaji. Rozhodla jsem se, že teď zkusím něco udělat se svým postavením na singlovém žebříčku. Tři týdny mám oddych od deblu a chci hrát turnaje v singlu, které jsem si v poslední době moc nezahrála. Občas je těžké oboje skloubit dohromady.

Co vás k tomu žene? Nikdo by se asi nedivil, kdybyste už hrála jen čtyřhru.
Sice mě všichni považují za deblistku, ale já se tak nevidím. Byla jsem vychovaná v tom, že se hraje singl i debl. Byla jsem dvaačtyřicátá na světě, tak bych nechtěla končit jako sto osmdesátá. Chtěla bych se dostat do stovky a pak třeba skončit. Nebo třeba vyhrát nějaký turnaj a pak skončit. (smích) Tak hezky zakončit kariéru, to by se mi líbilo.

Potvrdily se vám pozitivní reference na olomoucký turnaj?
Je to tu nádherné. Bydlíme na hotelu, ze kterého přejdeme tunelem hned do krásného areálu. Všichni se neskutečně snaží, člověk se tu cítí jako doma. Já mám české turnaje strašně ráda. Do sedmnácti let jsem jezdila převážně jen na české turnaje a ven moc nevyjížděla. Na českých turnajích jsem tedy vyrostla. Organizace a vše je na špičkové úrovni. Taková nebývá ani na menších turnajích WTA.

Před turnajem jste vzpomínala, že jste v Olomouci už kdysi hrála.
To bylo ještě jako starší žákyně – nedaleko v areálu Milo Olomouc, takže už hodně dávno. Jsem ráda, že jsem zpátky. Úplně jsem zapomněla, jak je tu hezké centrum. Pokud budu mít sílu, zajdu se tam podívat.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze