Lucemburčan Gaul na Tour: Z hrdiny poustevníkem

Před startem 21. alpské etapy Tour de France 1958 se Lucemburčan Charly Gaul natočil k soupeři, trojnásobnému vítězi Louisonu Bobetovi, a povídá mu: "Víš ty co? Zaútočím hned při stoupání na Luitel. Dokonce ti řeknu, v jaké serpentině. Chceš vyhrát Tour? Tak se ukaž." Učinil, jak řekl. Ve "své" serpentině Gaul zaútočil, ujel, vyhrál o 8 minut a ovládl i celou Tour.

Charly Gaul na Tour de France | foto: Profimedia.cz

Modrooký "Anděl hor" byl mužem kontrastů. Hrdinou s chlapeckým kukučem, ale s jezdeckým stylem Jacka Rozparovače. Za chladna a deště dokázal v horách zničit každého. První titul z Gira urval za sněhové vánice na Monte Bondone.

Slavné příběhy Tour

Seriál MF DNES k nejslavnějšímu cyklistickému závodu světa – sedm příběhů, sedm podivuhodných
osudů.
Dnes 6. díl: Poustevník Charly Gaul.

Královskou 21. etapu Tour vyhrál pod provazci deště. Zato za vedra trpěl. A jak! Od ctitelek dostával přes 50 dopisů denně, soupeři o něm naopak pronášeli nelichotivá slova: vypočítavý, neochotný, sobecký, s příliš velkým egem. O prémie se s týmem nedělil.

Roku 1965 kariéru ukončil. Pak zmizel. Prodal svůj bar u nádraží v Lucemburku, opustil druhou ženu a ztratil se hluboko v ardenských lesích, jen se psem Pockim, v chýši bez vody a bez elektřiny.

Denně nosil stejné oblečení, odmítal s kýmkoliv hovořit kromě vesničanů, od nichž kupoval jídlo. "Je nemocný a v depresi," tvrdili o něm. Ztloustl, zešedivěl, pomátl se. Když jej objevili novináři, řekl jim jen: "Prosím, nechte mě v klidu. Jsem jen starý bručoun."

Dvacet let žil jako poustevník mimo civilizaci! Potom, zčistajasna, při 25. výročí svého triumfu na Tour, svůj život zrestartoval. Potřetí se oženil, s manželkou Josee se přestěhoval do domku na kraji Lucemburku.
Tour ho pozvala jako hosta, seděl na tribuně, vousatý obrýlený pupkáč, málomluvný, tak nepodobný někdejšímu mrštnému vrchaři. "Má vítězství? Zapomněl jsem, jak to bylo," říkal.

Závodil ještě před érou dopingových zkoušek, při Tour 1959 u něj našli i ampule amfetaminu. Svému domestikovi Ernzerovi tehdy povídal: "Charly brzy umře." "Proč to o sobě říkáš?" "Protože Charly bere příliš mnoho pilulek." "Každý je bere." "Ano, ale Charly víc než jiní."

Mnohem později líčil, proč vlastně prchl do lesů. "Tam, mezi stromy, jsem totiž byl šťastný. Dny jsem trávil pěstováním zeleniny, kterou mi na zahradě pojídali jeleni. Kdybych tehdy neutekl do lesa, nedožil bych se stáří."

Zemřel v prosinci 2005, dva dny před svými 73. narozeninami, na plicní embolii. "Anděl hor" byl odeslán do nebe.