"Pohádka. Píšu si svou vlastní knihu," říkal 32letý závodník. Byl juniorským mistrem světa, vyhrál šest závodů Světového poháru. Ovšem ze šesti předchozích světových šampionátů a čtyř olympiád neměl ani medaili. "Věděl jsem, že jsem dobrý závodník. Jenže nikdy mi to nevyšlo na velké akci."
A tak se na hrách v Turíně rozhodl, že budou jeho poslední. "Bylo těžké sledovat medailový ceremoniál a vědět, že už nikdy nebudu mít šanci," vzpomíná. Loni se však rozhodl dát si ji. Dlouho návrat zvažoval, vždyť k dceři přibyl syn. Přesvědčila ho manželka Sunny. "Říkala mi: Nechci tě dalších 2 700 let slyšet stěžovat si, co by bylo, kdyby..."
A tak se pustil do tréninku. "Jestli mě inspiroval Lance Armstrong? Ne, já jeho. Vrátil jsem se první." V květnu začal běhat, v červenci se poprvé postavil na můstky. Sklízí obdiv za to, co na nich po tak dlouhé pauze dokáže. "Jsem prostě neobyčejný," žertuje. "Skoky jsou o hlavě. Svrháváte sami sebe dolů. Návrat byl hodně těžký."
Než se Lodwick vrátil do Světového poháru a na mistrovství světa, musel projít 2. ligou, Kontinentálním pohárem. "Dcera tam tehdy byla se mnou. Dostala ode mě trofeje. Teď jsem s ní mluvil přes internet. Skákala u počítače a vykřikovala: Budu mít další. Zlaté, zlaté."
