Po roce se opět vrací do oblíbeného Řecka, kde před rokem získal s Panathinaikosem mistrovský titul.
Jak jste v lize dopadli?
Hrál jsem v klubu Bolivar. Dostali jsme se do finále, ale v něm jsme prohráli 1:4 na zápasy
Bylo to pro klub velké zklamání?
Bolivar v předchozích dvou letech vybojoval titul. Ale letos byl už celkem úspěch, že jsme postoupili až do finále, protože v semifinále jsme porazili první tým po základní části. V boji o zlato jsme pak měli relativně slabšího soupeře, ale bohužel jsem se zranil, k tomu i další dva kluci ze základu. Kdybychom byli kompletní, věřím, že bychom měli titul...
Co se vám stalo?
V prvním utkání série jsem si udělal výron v kotníku, ve druhém jsem to zkoušel rozhýbat, ale nešlo to. Tamní doktoři mi sice říkali, že s tím nic nemám, ale tady v Česku mi po rentgenu řekli, že jsem tam měl zlomeninu...
Kolik jste toho za sezonu odehrál?
Hrál jsem v základu na postu univerzála, ale potkalo mě dost zranění, třeba natržený sval. Když jsem byl zdravý, tak jsem odehrál všechno.
Jakou má argentinská liga úroveň?
Když jsem tam šel, myslel jsem si, že to bude lehčí liga, taková pohoda. Ale překvapilo mě to, argentinská liga byla hodně kvalitní, dá se srovnat třeba s řeckou. Nejcharakterističtějším znakem bylo, že se tam hrozně moc čapalo v poli. Často byly potřeba dva tři útoky, aby se bodovalo. Chvílemi to připomínalo až ženský volejbal. Balon tam chvílemi prostě nespadl na zem, dokud to člověk nezahrál úplně super. Možná to bylo i díky domácím míčům, které podle mě létaly pomaleji, než v Evropě. Byly vhodnější pro obranu než pro útok.
Jaký je zájem médií v Argentině o volejbal?
Hlavní je fotbal, ale i volejbal je tam obrovsky populární. Hodně pro to dělal i prezident našeho klubu, který vlastní jednu televizní společnost. Vždy byl jeden zápas v televizi a z play-off se vysílaly celé ty série. A třeba prezentace klubů před sezonou byly na výborné úrovni. My jsme měli pronajatou jednu diskotéku, předávaly se dresy posilám, jako ve fotbale.
Co diváci?
Na nás bylo doma v Bolivaru pořád vyprodáno - tři tisíce. A na finále tam pustili ještě o pět set víc. Ale třeba na semifinále v Rosariu na nás přišlo deset tisíc diváků.
Co vás ještě zaujalo na argentinské lize?
Tamní systém. V podstatě všechny týmy trénují v hlavním městě Buenos Aires a k domácím zápasům vyjíždějí do těch menších měst. Byl to takový cirkus na kolečkách.
Jak daleko je Bolivar od Buenos Aires?
Asi 400 kilometrů. Náš prezident se tam narodil, koupil klub a přesunul si ho tam.
Jaké bylo cestování na zápasy?
Vzdálenosti jsou tam obrovské. Na jeden zápas jsme letěli i čtyři hodiny. Za tu dobu už je třeba člověk pryč z Evropy. V Argentině se hraje v pátek a v neděli. Takže ve čtvrtek jsme vyjížděli a vraceli jsme se v pondělí. Normálně se tam létá, ale na jeden dvojzápas nás posadili do autobusu! A to jsme za víkend ujeli čtyři a půl tisíce kilometrů. To byl zájezd! Země je velká, ale žije tam jen 35 milionů lidí. K vidění toho moc nebylo, většinou jsme jeli po pláních a pastvinách. Dalo se jen spát.
Kde jste s přítelkyní bydleli?
Dostali jsme od klubu byt v centru, takový malý, 2 plus KK. Na tréninky jsem dojížděl klubem placeným taxíkem. To je tam jeden z nejlevnějších druhů dopravy.
Jaký byl život ve velkoměstě?
Žije tam asi 12 milionů obyvatel, Buenos Aires je velkoměsto amerického typu. Široké ulice, všechno jednosměrky a všechno do pravého úhlu. Vzdálenosti se tam měří podle bloků. Jinak moc k vidění tam není. Prohlédli jsme si ty nejzajímavější věci. Třeba parlament, nebo jsme byli u hrobu Evity.
Co vy a španělština?
Naučil jsem se během třech měsíců jakžtakž mluvit, a ke konci už to bylo naprosto v pohodě. Kromě toho umím řecky a anglicky a trochu se domluvím i francouzsky.
V Argentině nezůstanete. Proč?
Nabídli mi prodloužení, ale já jsem řekl, že si nechám čas, že bych se raději vrátil do Evropy. Pro mě tam byl systém ligy hodně náročný. To cestování, spíš se jen hrálo, málo se trénovalo. Navíc zájem zase nebyl až tak velký, protože sezona skončila vlastně neúspěchem. Měli jsme ligu vyhrát. Ale je to pro mě velká zkušenost, vždycky jsem chtěl poznat Jižní Ameriku. Vlastně pořád léto, ale někdy to bylo až otravné. Něco jiného je vedro na pláži u moře, něco jiného ve velkoměstě. Někdy tam bylo v ulicích až šedesát stupňů.
Vracíte se do tedy Řecka, do jakého klubu?
Je to Panelinios Atény, který letos skončil pátý. Ty velké kluby už byly plné posil, ale jsem spokojený.
Už jste se začal nějak připravovat na příští sezonu?
Chodím na rehabilitace s tím kotníkem, snažím se aspoň třikrát týdně jít do posilovny a příští týden bych už si chtěl zahrát volejbal. Čeká mě antuková liga. Ale také máme s přítelkyní Petrou nějaké zařizování, chystáme totiž svatbu.
