Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Brno? Příjemná vesnice, pochvaluje si basketbalistka Sanfordová

Lenita Sanfordová (vlevo) oblékla dres Valosunu Brno poprvé v utkání s Miskolcem. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

15 2016
Až basketbalistky brněnského Valosunu v neděli ve 14 hodin vyběhnou na palubovku nové haly ve Vodově ulici k utkání s Nymburkem, bude mezi nimi i pivotka Lenita Sanfordová. Klub 26letou Američanku původně angažoval pro zápasy Eurocupu. Jenže se osvědčila, a tak přispěchal s nabídkou smlouvy do konce sezony. „V Brně se mi líbí,“ hlásí rodačka z Los Angeles.

Proto jste se rozhodla zůstat?
Jsem tu spokojená. V klubu všechno šlape podle mých představ a česká liga je kvalitní soutěž. Proto jsem zůstala.

Potřebuje Valosun něco zlepšit?
Myslím, že nám to celkem jde. Jen bychom jako tým měly být víc sebevědomé a věřit svým schopnostem.

Pomáháte brněnským spoluhráčkám zvedat sebedůvěru?
Tak špatně na tom zase nejsou. (smích) V šatně vtipkujeme, po téhle stránce je to O. K.

Lenita Sanfordová

Basketbalistka brněnského Valosunu se narodila 1. dubna 1989 v Los Angeles. Měří 190 cm a nastupuje na pozici pivotky.

Před svým českým angažmá hrála za Chipolskou univerzitu (2008–2010), Nevadskou univerzitu (2010–2012), maďarskou Miškolc (2012–2013), rumunské Targoviště (2013–2014) a v loňské sezoně oblékala dres týmu Gipuzkoa, sídlícího ve španělském městě San Sebastian.

V čem vidíte své největší přednosti?
Jsem defenzivní typ basketbalistky. Snažím se burcovat spoluhráčky. Pochválím je, když se jim něco povede, a když pokazí střelu, dokážu povzbudit. Stejně tak se i ony chovají ke mně. Nemůžu si stěžovat, vycházíme spolu dobře.

Jaké máte ambice do zbytku sezony?
Musíme mít postupné cíle. Teď chceme postoupit do play-off a přejít přes první kolo. Ale samozřejmě sním o titulu.

V konkurenci s USK Praha to budete mít obtížné. Ale jeden už ve sbírce máte, před dvěma lety jste vyhrála rumunskou ligu s Targovištěm...
V týmu bylo pět Američanek, což mi tamní angažmá usnadnilo. V Brně je jiná situace.

V čem přesně?
V Rumunsku to pro mě bylo jednodušší právě proto, že jsem tam měla další holky z Ameriky. Společně jsme trávily hodně času, vzájemně jsme se navštěvovaly. Avšak tady je to taky příjemné. Chodíme na týmové večeře, všechny spoluhráčky na mě mluví anglicky. Cítím se tu fajn.

Proč jste vlastně ze Spojených států amerických odešla hrát do Evropy?
Vlastně nevím. Prostě jsem chtěla hrát basketbal. Jasně, je to těžké, protože jsem spoustu mil od domova. Ale toto je už moje čtvrtá sezona v Evropě, takže jsem si už docela zvykla.

Kde se cítíte doma?
V Los Angeles. Je to něco jiného než Brno. Ale tady to není vůbec špatné, toto prostředí má něco do sebe.

Brno se vám musí jevit jako vesnice, viďte?
To tedy ano. (smích) Ale jak říkám, je to zase něco jiného. Za pražský tým USK hraje pár Američanek. Není to tak daleko, a když je volno, zajedu je navštívit. Pak se v Česku cítím jako doma.

Oblíbila jste si v Brně nějaké místo?
Bohužel zatím ne. Párkrát jsem byla aspoň v kině. Jinak jsem město pořádně neviděla.

A co vaše čeština?
Když mluví trenér, snažím se od něj pochytit co nejvíc. Stejně tak od spoluhráček, když něco křiknou česky. Není to žádná sláva, ale něčemu už občas rozumím.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze