S basketbalem procestoval svět, do Prahy ho ale přilákala až jeho nová kariéra.
"Když jsem opouštěl Texas, bylo víc než 35 stupňů. Tady je trochu chladno," otřásl se čtyřiašedesátiletý Hayes nedávnou vzpomínkou. A ještě víc se zanořil do pohovky
V Praze se chystá propagovat čip, který má sportovcům pomoci k lepším výkonům. "Spousta hráčů v profisportu i na univerzitách ho používá," chválí své zboží. "Teď chceme expandovat do Evropské unie."
Oblíbil jste si obchod nakonec víc nez basketbal?
Basketbal opravdu miluju. Ale všechny ty modřiny a rány bych vyměnil. Když hrajete večer co večer proti Abdul-Jabbarovi, Billu Russellovi, Wiltu Chamberlainovi, docela to bolí. No ale užíval jsem si to. Chtěl jsem vždycky dosáhnout co nejvíc. Nakonec jsem se dostal mezi padesátku nejlepších hráčů historie. To pro mě byla velká čest.
Elvin HayesThe Big E, jak se Hayesovi od univerzitních let přezdívá, se narodil 17. listopadu 1945 v louisianské vesničce Rayville. Basketbalu se 206 centimetrů vysoký hráč věnoval od svých dvanácti let. V NBA nastřílel 27 313 bodů (7. místo v historii), doskočil 16 279 míčů (4. místo) a zblokoval 1 771 střel (20. místo). Odehrál rovných 50 000 minut. Za tato čísla vděčí především pevnému zdraví. Během 16 sezon chyběl pouze v osmi zápasech. Působil v týmech San Diego/ Houston Rockets (1968–1972), Baltimore/ Capital/Washington Bullets (1972-1981) a znovu Houston Rockets (1981–1984). S Washingtonem získal v roce 1978 svůj jediný titul v NBA. Dvakrát si zahrál ve finále neúspěšně (1975 a 1979). Dvanáctkrát se představil NBA All-Star Game, třikrát byl zvolen do nejlepší pětky soutěže. Třikrát obsadil třetí příčku při volbě nejužitečnějšího hráče ligy. Byl jmenován jedním z padesáti nejlepších hráčů historie NBA. Svůj nejslavnější zápas ale neodehrál v NBA, ale k univerzitní NCAA. V roce 1968 si jeho University of Houston zahrála proti UCLA. V "Zápase století" před 52 693 fanoušky zaznamenal Hayes 39 bodů a 15 doskoků a soupeřovu hvězdu Lewa Alcindora (neboli Kareema Abdul-Jabbara) ubránil na 15 bodech. Výhra Houstonu 71:69 ukončila 47zápasovou sérii neporazitelnosti UCLA. Kritici vyčítali Elvinu Hayesovi nezvládnuté koncovky zápasů. V nich mu pravidelně klesala střelecká úspěšnost. Médii byl navíc považován za ukázkový příklad sobeckého hráče. |
Nikdy jsem nebyl zraněný. Pár zápasů jsem sice vynechal, ale nikdy to nebylo kvůli zranění. Když jsem odehrál přesně 50 000 minut, odešel jsem ze hřiště. Už jsem nechtěl víc. Pamatuju si, že to bylo proti Sacramentu Kings.
Už jste nějaká jména zmínil, ale kdo je pro vás tím vůbec nejlepším basketbalistou?
Kdybych měl jmenovat nejlepšího basketbalistu, proti kterému jsem hrál, asi bych řekl Bill Russell. Vyhrál jedenáct titulů v NBA, přitom hrál jen čtrnáct let. On dokázal být tím hráčem, který přišel a změnil průběh zápasu. Řekl třeba: V tomhle zápasu zblokuju jedinou střelu. No a protihráči se po něm koukali, kdy už konečně přijde ten blok. A mezitím míjeli a míjeli. Ale možná to říkám proto, že jsem hrál vysoké křídlo, a tak jsem hrával právě proti němu.
A Kareem Abdul-Jabbar, proti kterému jste nastupoval vlastně po celou kariéru?
No, odehráli jsme pár velkých zápasů. Jeden z nich, to bylo ještě na univerzitě, patřil k nejlepším duelům v historii. Už tehdy jsme se stali velkými soupeři a pak se to soupeření přeneslo mezi profesionály. Když jsem proti němu hrál, chtěl jsem ho úplně zničit. On byl nejlepší hráč v NCAA, takže ty jeho úspěchy mě nutily, abych po něm šel. Ale teď už jsme přátelé.
Připomínají vám ten slavný univerzitní souboj lidi často?
Ano. Je to zajímavé, ale když už mě někdo pozná, vždycky připomene právě ten zápas mezi UCLA a Houstonem. A jsem přesvědčený, že by se mi to stalo i tady v Praze.
Říkáte, že jste s Abdulem-Jabbarem přátelé. Jak často se s ním potkáváte?
Vídáme se při různých All-Star zápasech. Nebojte, teď už po sobě nejdeme. Myslím si, že dneska už by tuhle výzvu nikdo z nás přijmout nemohl.
Na University of Houston jste byl jedním z prvních Afro-Američanů. Bylo těžké zapadnout a pomohla vám vaše zarputilost?
Když jsem přišel z Lousiany, byl to velký krok dopředu. chtěl jsem lidem ukázat své umění. A abych to mohl udělat před co největším počtem lidí, musel jsem jít do Houstonu. Byl tam velice talentovaný tým se skvělým trenérem.
Ale univerzitní šampionát jste nikdy nevyhrál.
To jepravda. UCLA nás vyřadila ze dvou play-off. V mém posledním roce na univerzitě jsme dlouho byli neporažení. Myslím, že za tři roky jsme prohráli jenom pět zápasů. Takže jsme jsme byli vcelku úspěšní.
Z hvězdy policistou
Zato v roce 1978 jste zvítězil s Washingtonem v NBA. Jaké na to máte vzpomínky?
Vybavuji si, že jsme vyhráli v Seattlu. To bylo skvělé. Každý rok trénujete, chcete se stát tím nejlepším. No a když se vám podaří vyhrát titul, tak nejlepší prostě jste. Navíc my na cestě k titulu porazili skvělé týmy, například Philadelphii s Juliusem Ervingem.
Hráváte basketbal ještě dnes?
Ale ano, Je to má součást, bez toho se neobejdu.
A stále žádná zranění?
Ne, ani jediné.
V jedné z houstonských čtvrtí, jste prý také zástupcem šerifa. Jak jste se k tomu dostal?
Jako dítě jsem po něčem takovém toužil. Když jsem s basketbalem skončil, rozhodl jsem se jít na policejní akademii.
Elvin Hayes dnes ve svých čtyřiašedesáti letech
To opravdu chodíte do policejních akcí?
Pracuju kolem patnácti až pětatřiceti hodin měsíčně. Mám docela rád práci o víkendech a v noci, děje se toho víc. Pokaždé sice doufáte, že lidi přimějete, aby přestali. Ale občas nestačí mluvit. Většina lidí mě poznává a docela se podiví...
A řeknou si o autogram...
Jo, něco takovýho.
Chtěl jste být policistou, to byl váš sen. Máte ještě nějaké další sny?
To víte, že ano, Chci být nejlepší v tom, co dělám. Chtel jsem být nejlepší basketbalista, To se mi vcelku povedlo, jsem v sedmi různých síních slávy. Když jsem prodával auta, byl jsem docela úspěšný. A teď chci být nejúspěšnějším na světě. Musíte spojit oddanost, tvrdou práci a obětování. Ty tři věci dohromady z vás mohou udělat superobchodníka.
Jako hráč jste občas řekl něco, co jste pak možná chtěl vzít zpátky. Jste teď větším diplomatem?
Určitě ano. Jako basketbalista musíte mít mentalitu vítěze. Všechno, co vám ve vítězství brání, musíte překonávat. Mou prací bylo porážet soupeře. Takže občas jste tak agresivní, chcete tak moc vyhrát, že občas o nějakém hráči řeknete něco, co by podle vás dělat měl. Na obchodování nahlížím trochu jinak. Ale i tady platí, že musíte vytvořit tým.
Uvažoval jste někdy o tom, že se stanete trenérem, popřípadě manažerem?
Tuhle touhu jsem nikdy neměl. Užíval jsem si těch šestnáct sezon jako hráč, ale pak už jsem šel jinam. Trénování zabere tolik času. Zvlášť dneska. Za našich časů byl pouze jediný trenér, pak dva. Teď je na lavičce deset, patnáct trenérů. Víc než hráčů. Občas když se koukám na zápas, říkám si: Kde jsou hráči. Přijde mi, že musejí sedět na zemi, protože už na ně nezbyly židle. Teď do toho navíc vstoupily počítače a další technické vymoženosti.
Nejlepší jsou Lakers
V čem ještě se podle vás basketbal od vašich dob změnil?
Hra je to stále stejná. Jednou z hlavních věcí je, že chlapi jsou teď mnohem vyšší. Já měřím jen nějakých 206 centimetrů a hrál jsem vysoké křídlo. Teď jsou občas i rozehrávači větší. A vezměte si Kevina Duranta nebo třeba Dirka Nowitzkého. Ti střílí jako rozehrávači. Hráči jsou mnohem rychlejší, hrají víc fyzický basketbal. Za našich časů byli pivoti pomalí. Třeba Jao Ming je ale pohyblivý.
A troufnete si porovnat oblibu basketbalu tehdy a nyní? Spousta hvězd současnosti se dala na showbyznys.
No, za našich časů měl třeba Earl Monroe nahrávací společnost. Myslím, že bylo vždycky součástí NBA. ale teď je to častější. Trh jménem NBA je teď celosvětový, v lize je spousta zahraničních hráčů. Úspěšní sportovci jsou tlačeni do dalších médií. Shaq to zkouší s filmem i hudbou. LeBron chce zpívat. Nevím, jak je dobrý, ale prý by chtěl zpívat. Nejdůležitější na tom asi je, že hudebníci a producenti pronikají mezi basketbalové hvězdy. Navíc ty si berou různé zpěvačky, moderátorky a herečky, takže tím pádem i do dalších pořadů
Elvina Hayese odnášejí fanoušci na ramenou. Stalo se tak po vítězství jeho University of Houston nad UCLA
Co soudíte o odchodu LeBrona Jamese z Clevelandu do Miami?
Sice v Clevelandu vyrostl, ale titul pro ně vyhrát nedokázal. To mu vyčítám. Protože je opustil, aby hrál s jinými hráči a vyhrál. Měl by přece lákat jiné do Clevelandu. To se mi nelíbí. Myslím, že tam měl zůstat a lákat Wadea nebo Boshe k sobě a vyhrát pro své rodiště.
Je Miami vaším favoritem na titul v NBA?
Teď to všichni tvrdí. Já si to ale nemyslím, podle mě jsou to stále Lakers. Ti nikam neodešli. Kobe Bryant je teď nejlepším hráčem, dokazuje to rok co rok. Wade, James a Bosh teď musejí dokázat, že jsou nejlepší. Navíc Chris Bosh potřebuje, aby mu někdo půjčil balon. Jenže LeBron i Wade obvykle vezmou míč a přejdou palubovku. Oni potřebují míč. V hlavě mají, že budou hrát jedna na jedna. Takže pro Boshe to bude hodně těžké. Boston je skvělý tým, pak tu máte Orlando Magic. Východní konference bude hodně tvrdá.
Na mistrovství světa teď zazářil Kevin Durant. Má on a jeho Oklahoma City Thunder šanci do boje o titul promluvit?
Střelbu má skvělou. Ale když se podíváte na výsledky loňského play-off, uvidíte, že prostě nedokázal svůj tým dotáhnout dál než do prvního kola. Kobe svůj tým vezme a doslova na svých zádech ho odnese dál. Bryant je teď jako Michael Jordan, Oscar Robertson nebo Jerry West. Teď je nejlepší na světě. Kevin Durant může být jedním z nejlepších. Už teď je skvělý, ale nejlepší není. Jenomže je stále ještě mladý a má spoustu času.
