Když Lavillenie 15. února v Doněcku přeskočil 616 centimetrů neboli světový halový rekord a o centimetr překonal ten předchozí Sergeje Bubky, nechal si na stojany nastavit laťku 621 centimetrů.
Rozběh, zapíchl tyč do šuplíku, jenže nezvládl odraz a stejnou trajektorií se zase vrátil na zem. Jenže dopadl na levou nohu a hned mu bylo jasno: Toto není dobré. Ukončil soutěž, pak i halovou sezonu a začala dlouhá léčba.
Měsíc nemohl dělat vůbec nic, ten další se dostával do pohody a v Des Moines říkal: "Před dvěma třemi týdny jsem byl zmatený a nevěděl jsem, jak a co v sektoru dělat. Ale minulý týden se všechno usadilo." A svým vítězným pokusem 27letý letec dokázal, že je zpět.
"Ale s mou nohou je to ještě komplikované," připustil. "Při prvních dopadech to bylo tvrdé, pokud jsem spadl špatně, byl to velký šok. Nemůžu říct, že jsem stoprocentní, ale za dva měsíce už o ničem nebudu vědět."
Organizátoři mítinku otočil sektor, aby měli skokani vítr v zádech. A Lavillenie měl pak úsměv ve tváři.
Na první pokus snadno překonal 550 centimetrů, vítězným byl pokus na 570 a když si nechal stojany vysunout na 582 centimetrů, jen těsně neuspěl.
Lavillenie znovu objevil svůj fyzický potenciál, pořád mu však něco málo schází. "Chyběly mi ty správné pocity, třeba to, kdy zrychlit," dodal. "Ale aspoň mám dobrý základ do další práce. Použil jsem dobré tyče, s těmi jsem v Monaku skočil 596. Takže i tohle mi dodává sebevědomí, a zranění bude mít malý dopad na mou přípravu."
Francouzův opravdový vstup do sezony proběhne 31. května v Eugene při třetím závodě Diamantové ligy. Tam už by měl být v plné kondici a elánu, a tam by měl znovu nastoupit na cestu k titulům.
Současně si ale uvědomuje, že titul nejvýše létajícího muže jen zvýší touhu soupeřů po jeho skalpu. "Kdybych já byl na jejich místě, měl bych stejnou motivaci - porazit světového rekordmana," souhlasil. "Proto musím zdvojnásobit své úsilí, abych nic takového nedovolil."
