Na španělských silnicích bude v slavném závodě od zítřka hájit barvy stáje ONCE - Eroski. „Nechci, aby si lidi mysleli, že něco podobného v tréninku absolvuji každý den. To nejde a byl to extrémně těžký den,“ říká cyklista, jenž se uplynulé tři týdny tvrdě připravoval na start v závodě, který patří do královské trojice nejslavnějších etapových klání světa.
Výjezd na Špindlerovku patří k Hruškovým oblíbeným úsekům ve chvílích, kdy potřebuje trénovat v kopcích. „Krásný terén, široká silnice s výborným asfaltovým povrchem a stále stejný kopec bez extrémního stoupání,“ charakterizuje úsek, na kterém během jednoho nastoupal více než padesát kilometrů při součtu převýšení hodně přes čtyři kilometry, „to odpovídá velice kvalitní horské etapě třeba na Vueltě.“
Do Krkonoš to má cyklista, který patří k předním světovým časovkářům, už téměř dva roky vcelku blízko. Našel si přítelkyni z Hradce Králové, dva roky s ní v tomto městě žije a před nedávnem, poté, co se s ní oženil, dokonce změnil přechodný pobyt v Hradci na trvalý.
„Hradec a jeho okolí nabízejí nádherné možnosti na trénink,“ pochvaluje si nový obyvatel města, který však nedá dopustit ani na Dlouhou Loučku, kde dlouho žil. „Patřím tam, jsem tam doma, ale když jsem přišel do Hradce, nedělalo mi problémy se s ním sžít," říká.
Za měsíce strávené v Hradci má Hruška silnice ve východních Čechách dobře zmapované. „Začal jsem asi jezdit na kole, proto že mě zajímalo, co je za zatáčkou, případně za obzorem, a to trvá. Stále vymýšlím nové trasy a tady je co objevovat,“ tvrdí.
Hradec a jeho okolí mají podle Hrušky jednu výhodu. „Méně často tady prší než jinde, což je pro trénink hodně důležité.“
Pokud sedmadvacetiletý Hruška potřebuje trénovat v kopcích, zamíří často právě do Krkonoš. Trasu na Špindlerovku si oblíbil nejen kvůli potřebnému stoupání, ale vyhovuje mu, že nemá problémy ani s cestou dolů: „Ve Špindlerově Mlýně je závora a za ní je minimální provoz. Navíc po silnicí nechodí turisté. Když jsem například jezdil z Ovčárny na Praděd, cesta dolů byla utrpením. Prodíral jsem se třeba osmistupem. Provoz opravdu nemám rád.“
Oblíbených horských terénů však má v Hradeckém kraji mnohem víc. Často si vyjede na Šerlich v Orlických horách. „Bohužel na něj stoupám z Deštného a to je věrné svému jménu. Často tam prší, nahoře je mlha a není nic vidět,“ říká.
Při tréninkových jízdách po východních Čechách si Hruška dokonce našel místo, kde i on má problémy vyjet úplně nahoru. „Závěr stoupání na Černou horu, ten mi dá opravdu zabrat,“ konstatuje.
Ne vždy se však potřebuje prohánět po kopcích. V tom případě ujede od svého hradeckého bydliště několik stovek metrů a může v klidu trénovat: „Vyjedete z Hradce a jste v lesích, kde je krásná příroda, výborné silnice a navíc tam téměř nikdy nefouká vítr.“
 Cyklista Jan Hruška při tréninku |
