Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

O bramborách i dotěrném vrtulníku. Kulhavý vjíždí do buše za snem

ŠAMPIONI. Bikeři Jaroslav Kulhavý (vlevo) a Christoph Sauser vyhráli etapový závod Cape Epic. | foto: Michal Červený/MTBS.cz

13 2015
Nad Kapským Městem zuřily v posledních dnech požáry, národní park Jonkershoek svítil do noční tmy plameny, ale největší horko bude bikerům v neděli a pak následujících osm dní. Startuje Cape Epic, nejdrsnější z etapových závodů na horských kolech, a Jaroslav Kulhavý se svým švýcarským parťákem Christophem Sauserem sní o druhém triumfu. Co vše za ním stojí?

Před dvěma lety, když česko-švýcarské duo slavilo šampaňským, se jejich zlaté putování nerozjíždělo zrovna ideálně. Mechanické problémy, bloudění, obří ztráty. „Jeden defekt, 10 minut pryč, druhý a zase deset, pak jsme zabloudili, 2 minuty ztráty,“ vzpomínal Kulhavý.

Jindy zase zlomil nýtovač, kterým se opravuje přetržený řetěz. „Byla to nějaká ultralight verze a najednou mi zůstal v ruce,“ říkal olympijský šampion z her v Londýně. Nejhorší pak byly chvíle, kdy favorité zastavili a už nad nimi kroužil vrtulník, co měl neodkladnou potřebu natočit hvězdy v potížích. „Zvedá se prach, je to nepříjemné. Ale defekty se tam nevyhýbají nikomu.“

Pro tyto případy má tým Specialized, za který Kulhavý se Sauserem závodí, i jednu záložní dvojici. Ta sice nedosahuje výkonnostních kvalit „jedničky“, ale bojuje o první desítku a v případě trablů má za úkol poskytnout náhradní materiál. „A třeba Bulls mají tři týmy,“ připomněl Kulhavý německé soupeře.

V jihoafrické buši se totiž jede na hraně rizika, které může v jediném momentu ukončit celé dosavadní snažení. „Jedete po singletracku, cestička široká 30 centimetrů, na ní obří kameny, jede se padesátkou, vidíte jen zadní kolo toho před sebou,“ popisoval Kulhavý. „Pak dostanete větví přes obličej nebo je v cestě z ničeho nic půlmetrová díra, přehlédnete odbočku... A je konec.“

Toto není cesta, jak odstrašit zájemce o cyklistické dobrodružství, jde jen o sumář každodenní bikerské reality na Cape Epic. V závodě, kde rozhoduje nejen výkonnost, ale také velké štěstí.

„Musíte si hlídat všechno - jídlo, defekty a jako na Grand Tours si nesmíte vybrat slabý den,“ varoval 30letý biker. „Když jednomu z dvojice dojde, chytíte tam úplně jednoduše 15 minut.“ Když už je řeč o času a cenných minutách, nejsledovanější jsou hodiny hned ráno. V pět zazvoní budík, do dvou hodin musejí závodníci nastartovat organismus k dalšímu výkonu pod spalujícím sluncem.

„Musíte si zvyknout,“ dodal Kulhavý. „Nemáte ani pomyšlení na jídlo, ale musíte do sebe něco narvat. A v 7 na lajnu.“ Na občerstvovacích stanicích pak tankuje novou šťávu, protože na energetické gely se víc než 700 předepsaných kilometrů absolvovat nedá. „To by žaludek nezvládl. Dávám si přírodní stravu, obyčejné brambory, banány, sušené ovoce...“

V neděli v 7 zazní první startovní výstřel, o týden později budou cyklističtí dobrodruhové slavit konec svého utrpení. „Když Epic vyhraju, tak si nic nekoupím, mou hodnotu na trhu nezvedne,“ říkal Kulhavý. „Ale na druhou stranu je to největší etapový závod světa, má ohlasy, velké pokrytí a je perfektní pro zviditelnění.“

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze