"Když to fouklo, měl jsem potíž dostat míč na druhou stranu. Přesto jedno z těch mých posledních podání letělo rychlostí 225 kilometrů za hodinu. To musí být můj osobní rekord," prohlásil kudrnatý Skot po fantastickém víkendu.
V sobotním semifinále díky agresivnímu pojetí docela snadno vyprovodil světovou jedničku Nadala 6:3, 6:4. A v neděli si poradil s Federerem 7:5, 7:5, ačkoli do zápasu čtyřikrát zasáhl déšť.
Jako pátý hráč v dějinách porazil na jednom podniku nepoddajného Španěla i legendárního Švýcara. Poprvé v životě zdolal Federera ve finále. Vůbec nic ho v Torontu nevyvedlo z klidu a koncentrace.
"Byl to jeden z mých nejlepších týdnů v životě," řekl na tiskovce. "Hrál jsem uvolněně, vůbec jsem necítil nervozitu."
Třiadvacetiletý mladík se tak stal jedním z hlavních favoritů blížícího se US Open, svého nejoblíbenějšího turnaje. Kdo jiný by měl kandidovat na vítězství než ten, který skolil dva největší mistry během dvou dnů?
"Člověku to samozřejmě zvedne sebevědomí, povrch newyorských kurtů mám rád, takže mám šanci. Ale zároveň vím, že se věci v krátké době můžou změnit," říká.
Sám jeden nemilý pád prožil nedávno. V lednu se sice probojoval až do finále Australian Open, kde podlehl Federerovi, jenže pak se docela dlouho trápil, hlavně psychicky.
Vypadával v úvodních kolech, třeba v Key Biscayne pravil: "Nejsem na kurtu dost silný a problém vězí vmé hlavě. Moje psychika je zoufalá." Za dva měsíce posbíral jen tři výhry (nad Seppim, Chelou a Haneskem) a čtyři porážky.
A ačkoli se na Roland Garros probil do čtvrtfinále a ve Wimbledonu do semifinále, koncem července se téměř po třech letech rozešel s koučem Maclaganem.
Hned první akce bez něj vyšla Murraymu perfektně – dosáhl na svůj první titul v sezoně. "Ale není to kvůli tomu, že jsem teď bez trenéra," tvrdil v neděli. "Taková událost z vás najednou neudělá jiného hráče."
V porovnání s rozpačitým jarem však Murray nyní působí mnohem suverénněji a vyrovnaněji. V Torontu zastavil tažení Argentince Nalbandiana, který se po zranění vrátil v úžasné pohodě a hned ovládl turnaj ve Washingtonu.
Nadala i Federera zničil svižným tempem, jež diktoval díky úderům hraným hned po odskoku míčů. V kritických chvílích zbytečně nechyboval, mohl se opřít o svůj servis.
Emoce v Kanadě krotil dokonce i po finále. Ačkoli tvrdil, že je absolutně šťastný, sotva se usmál, jen lehce mávl do publika. "Vypadal, jako by se právě dozvěděl, že mu přejeli psa," dobíral si ho ve svém textu trochu jízlivý reportér listu Toronto Sun.
Murray nikdy nebyl velký klaun a bavič. Někdo ho může považovat za dalšího britského suchara.
V uplynulém týdnu však byl nejlepším tenistou na světě.
