Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dakar je náročný, bude mě bolet, ale splním si tím sen, říká Kubiena

Tomáš Kubiena se načtyřkolce chystá na na svůj první start na Rallye Dakar. | foto: Petr Lundák, MF DNES

30 2016
Musí ujet skoro devět tisíc kilometrů za dvanáct dní. V horách i v pouštích. Takový bude nadcházející nejtěžší motoristický podnik světa. Rallye Dakar. Na start, který je letos v Paraguayi, se poprvé v životě vydá i Tomáš Kubiena z Českých Budějovic.

Před pár týdny vyhrál ve své kategorii Rallye Offroad Balkan v Bulharsku. Teď svou čtyřkolku Hawk 690 bude 40letý českobudějovický podnikatel Tomáš Kubiena chystat na daleko náročnější akci.

„Už asi deset let jezdím rallye i off-road maratony na čtyřkolkách. A Dakar je pro nás pomyslná třešnička na dortu,“ říká závodník k blížícímu se jihoamerickému dobrodružství, který pojede s týmem Moto Racing Group. Na startu nebude z jihu Čech sám. Vedle něj pojede i Zdeněk Tůma z Chvalšin a také na čtyřkolce. Rallye Dakar startuje 2. ledna následujícího roku.

Rallye Dakar je možná nejnáročnější motoristický závod na světě, nebojíte se ho?
Nedávno jsem byl v Bulharsku, kde se jelo dva a půl tisíce kilometrů. To je asi tak z pohledu náročnosti zhruba třetina Dakaru. Nic delšího se na světě už nejede, nemáte tak možnost na Dakar někde trénovat. Člověk proto pořádně neví, do čeho jde.

A na co se naopak těšíte?
Víte, že ani nevím. Spíš mám obavy z nadmořské výšky. Pojedeme nějakých dvanáct dní a jeden den máme volný. Budeme bivakovat v La Paz, což je nejvýše položené město na světě, a jste tam 3 600 metrů nad mořem. Dokonce se okolo pojede i jedna etapa a jsem zvědavý, jak na tak vysokou nadmořskou výšku bude tělo reagovat. Vloni s tím měli kluci problémy.

Půjdete tedy trénovat někam do přetlakové komory či speciálních stanů, které umějí simulovat podmínky ve vyšších nadmořských výškách?
Teď bych to chtěl vyřešit. Zabývá se tím tady v Budějovicích jeden doktor, který se stará o potápěče. Takže za ním chci zajít a zkusit si přetlakovou komoru, která se dá přepnout podle potřeby.

Čím Dakar může závodníka na čtyřkolce ještě lákat?
Obtížností. Když jsem jel svůj první off-road maraton v Česku, tak asi třicet procent závodníků nedojelo. A já jsem předtím ještě tak náročný závod nejel, takže po čtyřech hodinách za řídítkama jsem byl v cíli opravdu mrtvý. Asi hodinu jsem nemohl udělat vůbec nic. To mě absolutně dostalo. Tady na Dakaru v sedm ráno na to sednete a večer z mašiny slezete. A pak se ještě musíte postarat o servis.

Bez posilovny se tedy neobejdete.
Jasně, bez toho se závodit opravdu nedá. Před dvěma lety jsem na pár měsíců vynechal trénink, pak naskočil do dlouhé rallye a skončil jsem na kapačkách. Na vršek těla je jízda na čtyřkolce hodně náročná, víc než na motorce.

Jak se dívá vaše rodina na to, že pojedete Dakar, nerozmlouvají vám to?
Manželka mě podporuje, samozřejmě ví, že jsou závody těžké. Bojí se, ale také už ví, že s tím stejně nic neudělá. Dakar je prostě můj sen, a když jsem před deseti lety začínal se závoděním, už jsem měl po pár měsících nutkání se na Dakar vydat. Je ale pravda, že když jsme se v Jižní Americe byli na závody podívat a viděli jsme kluky v cíli opravdu na pokraji sil, tak jsem si říkal, že Dakar nikdy nepojedu. Ale vrátil jsem se domů a začalo mi to zase vrtat hlavou. (pousměje se)

Náročný bude samotný závod asi nejen na fyzičku, ale i na finance, že?
Určitě. Něco platí tým, určitou částku přidá sponzor a samozřejmě i sám člověk musí sáhnout do vlastní kapsy. Dalo by se říci, že je to dobrá dovolená.

Jaký byste chtěl zajet výsledek? Hlavní je na Dakaru asi spíš zdravý dojet do cíle.
Za poslední léta nikdo z Čechů na čtyřkolce do cíle nedojel. Moje priorita je proto ta, abych se projel po cílové rampě. Už to by mi udělalo obrovskou radost. Možná se dá do první desítky jet, ale bude záležet také na tom, jak to všechno pobere moje hlava a také moje technika. Fyzičku nějakou mám, snad Dakar zvládnu.

Má jízda na závodní čtyřkolce nějaká zvláštní specifika?
Třeba pád. Když spadnete na motorce, tak ta sklouzne a jde od vás. Čtyřkolka ne, ta se valí naopak na vás. Bolí to a mašina vám většinou ke zranění ještě pomůže. Musím si dávat pozor na to, abych nešel přes boudu (převrácení čtyřkolky kolama vzhůru). A také je hodně náchylná na poruchy, za závod vyměníme hodně dílů. Takže kromě závodního stroje s sebou ještě povezu jednu a čtvrt čtyřkolky v dílech.

Vždycky jsem si myslel, že se čtyřkolka nedá převrátit.
To se jenom zdá. Třeba ten, kdo na to sedne poprvé, tak čtyřkolku může převrátit velice snadno. Ale když na tom jezdíte delší dobu, už víte, co máte a nemáte dělat. Srovnání s motorkou je ošemetné. Pro řízení motocyklu potřebujete hlavně ruce a nohy, na čtyřkolce trpí hlavně ruce a záda s celou páteří.

Kolikrát jste za svou kariéru spadl?
Nemám to vůbec spočítané, ale vím, že za posledních pět let jsem ze čtyřkolky nespadl ani jednou. Snažím se tomu vyhýbat. Ale první roky byly krušné. Bylo to u mě podle hesla, že dokud se člověk neválí na zemi, tak nejede na hraně. Už to odnesly kolena, kotníky, klíční kosti a podobně.

Projedete se na čtyřkolce i normálně mimo závodů?
Teď už ne. Začínal jsem jezdit po lesích a polích s Matějem Smržem (motocyklový závodník) v době, kdy byl v Čechách boom čtyřkolek. Ale jakmile jsem začal se závoděním, tak na projížďky kvůli času i chuti nebylo místo. Do přírody se spíš hodí užitkové čtyřkolky s pohonem všech kol. My máme naopak stroje se zadním náhonem, aby byly lehké a konstrukčně co nejjednodušší.

Autor:









Sponeta Krycí plachta na stůlSponeta Krycí plachta na stůl

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze