Dosavadní trenér brněnských volejbalistek Stanislav Václavík skončil kvůli problémům se zrakem. Ten nový, Přemysl Kubala, zase po operacích hlasivek jen ztěžka mluví. "Pro holky to může být výhoda, protože na ně nebudu moct křičet," usmívá se čerstvě devětatřicetiletý Kubala.
Ten je jednou z největších postav českého volejbalu posledních let. Výborný blokař získal s Ostravou extraligový titul, s reprezentací skončil čtvrtý na mistrovství Evropy a s Petrem Benešem postoupil na londýnskou olympiádu v plážovém volejbalu. Nyní se pokusí pozvednout trápící se celek z Králova Pole do české špičky.
Je pro vás problém s hlasivkami hodně limitující?
Já jsem na handicapy zvyklý, protože jsem si před šesti lety vykloubil rameno a musel jsem se naučit s tím hrát. A naučil jsem se to tak, že jsem se dostal na olympiádu. Každý handicap se dá překonat, i když toto je samozřejmě nepříjemné. Po operacích mám hlasový klid a nemůžu mluvit moc nahlas.
Aspoň bude při vašich time outech naprostý klid...
Já to beru tak, že tým předvádí to, co se naučí na tréninku. Samozřejmě se dá zápas podle vývoje korigovat, ale když trénujete nějaký styl hry, tak nemůžete čekat, že potom budete hrát diametrálně jinak.
Takže nebudete typ trenéra, který by poskakoval u lavičky a dirigoval tým v každé výměně?
Já jsem jako hráč sám neměl rád, když trenér na lajně rozhazoval rukama a kroutil hlavou, že se něco nedělá tak, jak si představuje. V zápase už je na to pozdě, tyhle věci se musí vyřešit na tréninku.
Jak jste se vlastně ocitl v KP?
Zhruba před čtrnácti dny mě oslovilo vedení klubu, že shání trenéra, protože ten dosavadní má zdravotní problémy, a navíc chtějí něco udělat s výsledky, které neodpovídají představám. Dohodli jsme se docela rychle, i když jsem plánoval svou budoucnost spíš na beachovém poli.
V této sezoně jste přitom měl vést ostravské muže...
S ostravským klubem jsem podepsal trenérskou smlouvu, jenže se vyskytly finanční problémy a smlouvu jsme zrušili. Přešel jsem na beach a neřešil jsem, co bude dál. Po olympiádě se jevil velice dobře beachový projekt, který měl připravovat mladé týmy na olympiádu v Riu, ale pak přišla nabídka z Brna. Šestkový volejbal jsem dělal celý život a rozumím mu do té míry, že by byla škoda, abych ho úplně nechal a věnoval se něčemu jinému. Věděl jsem, že trénování je práce, kterou chci dělat, protože volejbalu rozumím nejvíc.
Napadlo vás někdy, že budete trénovat ženy?
To rozhodně ne. Na druhou stranu ženský volejbal je trošku jednodušší než mužský. Není tak pestrý, hra není tak rychlá a razantní. Navíc s tímto mladým týmem se dá hodně pracovat. Přeučit starší hráče špatné návyky je mnohem těžší než mladé holky, které mají výborné základy, ale potřebují posunout určitým směrem. Myslím, že toto angažmá pro mě bude ideální, protože budu moct předat spoustu zkušeností a také spoustu věcí ukázat.
Máte jasnou představu, jak má vypadat hra vašeho týmu, nebo ji přizpůsobíte jeho možnostem?
Viděl jsem většinu zápasů holek, takže přesně vím, jak hrají. A také mám jasnou představu jak hrát. Do play-off zbývají dva tři měsíce, takže mám určitou dobu na změnu některých věcí a bude jen na hráčkách, jestli ty změny budou akceptovat a zvládnou je. Pokud ano, tak to rozhodně přinese úspěch.
Jak se těšíte na práci s ženským kolektivem?
Je mi jasné, že s ženskými se musí trošku jinak než s chlapama. Když jsem byl asistentem v Ostravě, tak jsem vedl i tréninky a chlapi tolerují kdeco, s ničím si nedělají těžkou hlavu. Chápu, že u žen to může být trošku jiné, takže než se poznáme, asi budu v některých svých projevech trošičku mírnější. Abych zjistil, jak na tom holky jsou.
Radil vám někdo, jak na ženy? Jestli je například třeba víc chválit, nebo nadávat?
To je individuální, na každého platí něco jiného. U chlapů je to stejné. Někdo kritiku snáší dobře, na někoho když zařvete, tak v podstatě dohrál. Nemyslím si, že v tom bude problém. Ale ženy jsou křehká stvoření a podle toho se s nimi musí zacházet.
Budete stále hrát? Na podzim jste nastupoval za druholigové Palkovice, plánoval jste také pokračovat v beachové kariéře...
Palkovice byly jen taková udržovačka v příjemném kolektivu, kde primárně nejde o vítězství, ale aby se kluci trošku hýbali a pak třeba spolu šli na pivo. Spíš to byl relax a průprava na beachovou sezonu. To teď samozřejmě padá, protože budu na plný úvazek v Brně. Ale já už jsem neměl velké hráčské ambice. Přes léto budu hrát jen pár turnajů, s Petrem Benešem ještě chceme objet mistrovství světa v Polsku.
Mluvilo se o vaší spolupráci s Martinem Léblem. Proč to nevyšlo?
Idea byla taková, že bychom to dělali celoročně. Tohle ale padá, protože Martin si našel práci, která mu to znemožnila. Pak by to nedávalo smysl, takže s Petrem ještě objedeme pár turnajů na pohodu, ale jinak se budu soustředit na trenérský job.
