"Jsou to nervy," míní mladík, pětadvacátý v krátkém programu, takže se neprosadil do volné jízdy. Loni skončil jako třiadvacátý.
Holá stagnace je nabíledni. Jeho trenér Stanislav Žídek ví, jak na to. "Potřebuje tvrdou mentální přípravu, aby se naučil zvládat vypjaté situace," řekl ve Vídni zpravodaji Sportu.
To není geniální objev, spíš konstatování všeobecně platné pro domácí krasobruslení po mnoho let.
Takovou přípravu potřebují všichni. Není bohužel trenéra, který by zbavil své ovečky bázlivé psychózy, vynořivší se vždy, když jde o všechno. Plná nejistoty bruslila i Eva Chudá. K trojitému salchovu přiřadila v kombinaci pouze jednoduchý toeloop, což charakterizovalo její škodlivé rozechvění.
Skončila devětadvacátá. Jsou mladí, nechme jim čas, zní trenérský chór jako písnička z flašinetu. Nepřehlédněme ovšem, že na šampionátě se objevilo dost patnáctiletých, sedmnáctiletých, jejichž nevyzrálý projev byl alespoň popichován bojovností.
Nebyli nesví, polovičatí, znervóznělí.
Párem vyzrálých, v projevu příjemných, v technice vybroušených bruslařů je sportovní dvojice Kateřina Beránková a Otto Dlabola. Na mistrovství republiky oslnili, jejich trenér Ivan Rezek neváhal prohlásit: "Byla to jejich životní volná jízda." Ve Vídni se pár proměnil zlým kouzlem. Stačilo zdánlivě málo, jen změna prostředí: místo pustých tribun mladoboleslavského stadionu a nervového poklidu bez soupeřů bouřící hlediště, lesk společenské události, velká jména soupeřů.
V krátkém programu upadli oba, on při trojitém sólovém toeloopu, ona při odhazovaném salchovu. "Jsem strašně nešťastná," pravila Beránková. Onen jiskrný projev z domácího závodu chyběl i ve volné jízdě, spíš svázané sveřepou soustředěností neudělat chybu. Oba znovu zaváhali, partnerka opět upadla. Trenér je sice pochválil, že zmohli těžký balvan na duši po krátkém programu, leč k oné životní jízdě z domácího mistrovství zůstalo neskonale daleko.
Od tanečního páru Szurman Kovalová se nečekalo příliš, do opatrných představ se vešli, skončili. "Jsou typ velkopáru," řekl jejich trenér František Blaťák zpravodaji Sportu. "V budoucnu je vidím někde k šestému místu." Oslnivá předpověď. Trenéři se vůbec utíkají od pochmurné přítomnosti ke světlým prognózám. Lze pochybovat, že jim sami věří.
Trenérská krize je hluboká. I to málo, co v tomto sportu zbylo k potěše, se utápí v rozhodné chvíli. Psychická odolnost je neznámou pevninou.
