Poté, co o víkendu získala v Katovicích titul mistryně České republiky v krasobruslení, je v šoku i ona sama: v lednu ji totiž čeká premiéra na mistrovství Evropy. Sedmnáctiletá krasobruslařka ji absolvuje v Ostravě (25. - 29. ledna). „Neuvěřím, dokud na ten led nevyjedu,“ směje se.
Jako na každém závodě ji na mistrovství čtyř zemí v Katovicích vyslala trenérka Monika na volnou jízdu s tradiční otázkou: Těšíš se?
„Těším,“ odpověděla Hanzlíková.
„Já taky,“ dostala odpověď od trenérky.
Vyjela tudíž k volné jízdě - a po jejím skončení mohla radostí obejmout Škorníkovou i dědečka, který ji doprovázel v Katovicích. Titul jí otevřel cestu do Ostravy. Chtěla se smát, ale vyhrkly jí slzy. „Děda vždycky říká, že nebrečí. A brečel. Já taky. A trenérka taky. V ten moment jsem vůbec nevěřila, že se to stalo. Byla jsem v transu,“ vypravuje.
Už večer dostala ze svazu e-mailem potvrzenou nominační jistotu. „Takže to asi bude pravda.“
Ke krasobruslení ji jako osmiletou zlákala kamarádka. Na úvodní tréninky ji doprovázela babička, zbytek rodiny o jejím novém koníčku dlouho nevěděl. „Máma toho měla hodně, práci, tak jsme jí to prostě nějak ani neřekly a chodily s babi na bruslení.“
Až první závody ji donutily jít s pravdou věn. „Prostě jsme potřebovaly šaty.“ Maminka překvapení přijala pozitivně. Sehnala čistě bílé. „Byly překrásné! Jela jsem v nich svou první volnou jízdu, Popelku,“ vzpomíná Hanzlíková. Výsledek? Vyhrála.
V trénincích pod vedením Škorníčkové, s níž už spolupracuje devět let, měla okamžitě jasno: Chci na ledu zářit. „Krasobruslení mě chytlo, jakmile jsem vstoupila na led. A baví mě čím dál víc.“
Líbí se jí Japonec Juzuru Hanju, obdivuje provedení skoků Španěla Javiera Fernándeze, obdivuje bruslení Italky Karoliny Kostnerové nebo piruety ruských krasobruslařek. „Nemám vysloveně vzor, od každého se snažím vzít si něco. Třeba vždycky žasnu, jak skáče trojitého axela Michal Březina. Pro mě je to nejhezčí skok,“ říká.
K tomu nadšeně popisuje lásku ke kombinaci krasobruslařské elegance a náročnosti skoků. Pravda, ne že by si tu a tam na tréninku neřekla: Tohle dělat nechci. „Není to tak, že bych neměla ráda nějaký prvek nebo nějakou část tréninku, spíš se to stává, když mi něco chvilkově nejde.“
Za pět týdnů ji čeká první vrchol kariéry. Představa zaplněné Ostravar Arény se jí zamlouvá. „Když cítíte podporu, jede se vám vždycky líp,“ říká studentka druhého ročníku Gymnázia Ostrov v Mariánských Lázních.
Jestli bude mít v hledišti rodinu, ještě neví. Příbuzní z pověrčivosti dosud vstupenky nekupovali. „Mamka se obvykle na závody nedívá, je nervózní, ale myslím, že do Ostravy pojedou.“
Vánoce si chce mladá krasobruslařka užít v poklidnějším režimu, dárek si o víkendu nadělila sama. „Že jsem vybojovala start na mistrovství Evropě, které je v Česku, je úžasný bonus. Třešnička na dortu.“
O evropské premiéře zatím ale nepřemýšlí. „Po ruských krasobruslařkách budu asi jedna z nejmladších, vím, že to pro mě bude ohromný zážitek. Cíl mám jediný, chci zajet co nejlepší výkon. Pro mě i pro trenérku.“
