Krasobruslař Verner sní o psychologii

Oberstdorf, Praha - V německém Oberstdorfu platí krasobruslař Tomáš Verner za štamgasta. Strávil tu takřka celé léto, trénuje zde i nyní. "Na stadionu si mohu v šatně nechat brusle, i když je nezamknu. Nikdo je nesebere. Zato v Praze bych po tréninku nenechal ležet v šatně ani ponožky," porovnává.

Před týdnem se vrátil z Kanadské brusle, kde málem zařídil průlom do historie: jako první Čech v desetileté historii seriálu Grand Prix mohl stát na stupních vítězů. Ze třetího místa po krátkém programu však klesl na páté.

"Nevadí. Příští týden v Rusku to zkusím znovu. Závod v Moskvě je nabitý až k prasknutí, samá velká zvířata. Ale já tam nejedu, abych se šmrdlal kolem nejlepších. Jedu s nimi závodit."

Typický Verner. Mladý muž, nabitý odhodláním. "Už nejsem malý kluk, co vzhlíží k velkým," ještě připomene.

V Oberstdorfu bruslí vedle italské hvězdy Caroliny Kostnerové, pomáhá mu její kouč Michael Huth i vyhledávaný choreograf Rostislav Sinicyn. "Ten mi umí promluvit do duše," chválí ho Verner, kterého tajemství lidské psychiky vždy vzrušovala.

Prvním rokem sice chodí na FTVS, jeho snem je však studium psychologie. I ve svém německém azylu se na něj chystá, zahloubaný do odborných knížek.

"Rád bych pomáhal lidem odstraňovat malé bloky v hlavě. Najít základy problémů dřív, než se na ně nabalí obrovské koule dalších trablů."

Tomáš Verner

Narozen 3. června 1986 v Písku, žije střídavě v Praze a Oberstdorfu.
Jediný český krasobruslař v širší světové špičce. Pátý v závodě Grand Prix na Kanadské brusli. Loni desátý na mistrovství Evropy, třináctý na mistrovství světa, osmnáctý na olympiádě. Čtyřikrát mistrem republiky.

Pozoruje také podivná hnutí mysli u soupeřů na ledě. "Všichni kluci jezdí v tréninku skvěle, ale pak přijde závod a tlak je zadusí." Sám to zná. Nezdařený čtverný toeloop na Kanadské brusli ho možná stál stupně vítězů.

"Přitom je to jeden z mých nejoblíbenějších skoků. Užívám si ten pocit ve vzduchu. Nevím, proč si v Kanadě vybral výpadek." Nesedlo mu ani úzké zámořské kluziště, o čtyři metry kratší než evropská. "Nemohl jsem se tam vejít a pořádně se rozjet," přiznává.

Letos závodí víc než jindy, chce být vidět. Než naskočil do Grand Prix, vyhrál podnik druhé kategorie v Oberstdorfu a byl druhý ve Vídni. "Opotřebovaný se necítím. Přes léto jsme makali, je z čeho čerpat. Chci být vidět, vyjezdit se."

Pro Moskvu má plán: vylepšit si osobní rekord přes 200 bodů. "Rozhodčí na dalších závodech na vás potom hned líp koukají," povídá. Ani pro vrcholy sezony si nedává skromné cíle. "Na Evropě musím jet volnou jízdu v nejsilnější rozjížďce. A ani na světě se tomu nebráním."

Přeloženo do běžné mluvy: chce patřit mezi nejlepších šest.