"Odpočinku už bylo dost," oznamuje Verner
Jak je to s přítelkyní stříbrného medailisty na mistrovství Evropy v krasobruslení Tomáše Vernera? Dívka je také krasobruslařkou, ale žije v Praze. Určitě tou přítelkyní není Italka Kostnerová, která ve Varšavě získala zlatou medaili v soutěži žen.
V úterý v Českých Budějovicích Verner absolvoval perné dopoledne. Byl na zdejší radnici a také na krajském úřadě. Obdržel oficiální ocenění od představitelů města a kraje. Ve čtvrtek zahájí přípravu na mistrovství světa v Japonsku.
Kde jste chodil do základní školy?
Měl jsem ji rozdělenou. Nejdříve jsem chodil na Máj I v Budějovicích. Do deváté třídy jsem začal chodit v Praze a byla to základní škola u vršovického nádraží. Byla tři minuty pěšky od místa, kde bydlím a kde trénuji. Byl to dar z nebes. Mohl jsem trávit všechen čas na tréninku a do školy jsem měl opravdu kousek, mohl jsem vstávat čtvrt hodiny před zahájením výuky a přesto jsem už v osm seděl připravený.
Později jste v Praze studoval gymnázium.
Bylo to v Přípotoční. Je od dalších 500 metrů dál. Spolužáci z domova mi záviděli, že jsem ve velkém městě, ale nakonec jsem z Prahy neviděl vůbec nic, protože jsem se pohyboval jen ve Vršovicích a omezil jsem se na školu a sport.
Je pravda, že vás ke krasobruslení v dětství přivedla kamarádka z mateřské školky?
Je to pravda. Pamatuju si to moc dobře. Nevím, jestli si to pamatuje ona, ale jestli ano, tak by mě to potěšilo. Nakonec to tak zůstalo, protože my prostě u krasobruslení máme pěkné holky. Ten sport je o to krásnější a jsem opravdu rád, že jsem u něj zůstal.
Říkáte, že tam máte pěkné holky. Nežárlí tedy přítelkyně, když se kolem vás pohybují další hezké slečny?
Přítelkyně říká, že nežárlí. Já si myslím, že jo, že tam trochu žárlivosti je. Spíš závidí kamarádkám z mého týmu, že se mnou tráví více času než ona sama. Ale to je daň za to, co jsem si vybral. Tak to je a nemohu to změnit. Tak to funguje a doufám, že to ještě fungovat bude, protože bych byl smutný, kdyby mě přítelkyně opustila.
Vaše přítelkyně není z krasobruslení?
Je z krasobruslení. Bruslí dlouho. Ne na mezinárodní úrovni, ale připravujeme se na stejném stadionu. Je to komplikované tím, trénuje na ledě vysokoškolského sportovního centra, kam nemají přístup všichni. Naše tréninky se míjejí a navíc oba studujeme. Aktivit je hodně.
Když jste začal s krasobruslením v Budějovicích, které je hokejovým městem, proč u vás jako u většiny kluků nevyhrál hokej?
Začínal jsem s krasobruslením a nedlouho potom jsem začal i s fotbalem. Myslím si, že Budějovice jsou i fotbalové město. Hrával jsem za Čtyři Dvory. Jednou přišla léta, kdy jsem se musel rozhodnout mezi fotbalem a krasobruslením. Nakonec jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl. Teď už asi nikdo nezpochybní, že to bylo v pořádku.
Fotbal ustoupil, proč?
Na to období vzpomínám strašně rád. Je to kolektivní sport a to je hodně jiné než krasobruslení. Kolektiv mám rád. Přesto jsem se rozhodl pro sólovou kariéru. Na druhé straně jsou v našem sportu v zákulisí mezi sportovci výborné vztahy a kolektiv se tím vyvažuje.
Na kolik vyjde kostým, ve kterém vystupujete?
Od patnácti do dvaceti tisíc korun, podle toho, kolik je na něm třpytících se kamenů. Kostým navrhuje můj tým, paní Nataša Karamiševa. To jméno ještě později zazní. Je to manželka mého choreografa Rostislava Synicina. V branži se pohybují přes 40 let a jsou to odborníci. Rozumí tomu, co se líbí na ledě a co se ujme. Vědí, jak by se kostým měl ušít. Jsem obrovsky šťastný, že je mám na své straně.
Když ve Varšavě vyhlásili, že jste vyhrál krátký program, vyskočil jste hodně vysoko. Už jste někdy tak vysoko vůbec vyskočil?
Myslím si, že z místa skáču docela vysoko, ale určitě neskáču z místa tak vysoko na bruslích, jako jsem vyskočil tam. Nevěděl jsem, jak to dopadlo, i když komentátoři už výsledky znali a měli ho na obrazovkách. Díval jsem se později na záznam. Seděl jsem tam a čekal jsem. Chvilku trvá, než se pořadí objevilo na monitoru. Loni jsem byl desátý a najednou jsem vedl, to byl skok dopředu. Ta reakce byla podpořená radostí nad dobře odvedenou prací. Vzpomínka na krátký program bude na dlouho.
Pořád jste ve startovním poli jeden z nejmladších.
Už to ustupuje, ale je pravda, že se věk posouvá nahoru. Když jsem začínal, bylo tam více nováčků. Když jsem na mistrovství Evropy startoval poprvé někdy ve čtrnácti letech, byli tam další osmnáctiletí. Teď se věk posouvá nahoru. Jsem rád, že jsem měl možnost první medaili sebrat ve dvaceti letech a doufám, že nebude mojí poslední.
Přece jen se vám ve Varšavě nepovedla volná jízda. Jaký z toho vyvodíte závěr?
Závěr z toho vyvodí můj trenérský tým, který musí všechno zanalizovat a tu práci mu nechám. Sám si nechávám myšlenky pro sebe a konzultuji je maximálně s trenéry. Je ale třeba dát si pozor na všechny chyby, kterých jsem se dopustil.
Může to mít i nějaký klad...
Nakonec je i dobře, že o nich vím a že se staly v závodě, protože v tréninku jsem tolik nechyboval. A může to být i přínos, že jsem nebyl zvyklý chybovat ve volné jízdě a najednou to přišlo při evropském šampionátu. Nebyl jsem na to připraven a člověk se to musí naučit. Ve volné jízdě je 14 elementů za čtyři a půl minuty. Je to fyzicky náročná záležitost, která ubírá síly. Teď je třeba připravit se na to i na mistrovství světa do Japonska, abych se nedopustil stejných chyb. To by bylo hloupé. Nedá se to ovlivnit stoprocentně, ale můžeme se připravit tak, aby byla volná jízda lepší.
Může se vám stát, že byste zapomněl, jak máte pokračovat ve volném nebo krátkém programu?
Kdybych upadl silně na hlavu, tak asi ano. Jinak se mi to stalo naposledy v žákovské kategorii. Ale stát se může všechno, i když jsem těch jízd najezdil stovky a už je v hlavě automaticky.
Francouz Jaubert, který vás ve Varšavě jediný porazil, je přece jen o pár let starší a zkušenější. To byl ten psychický náskok, který na vás ve volné jízdě měl.
Určitě byl psychicky silnější, lépe připravený. I když pro něj byla situace nová v tom, že byl druhý po krátkém programu. Ale zkušeností má daleko víc. Jak sám říkal, má zkušenosti z boje o titul a ví, jek se o něj bojuje. Já jsem tam byl jako nováček a neměl jsem za úkol bojovat o titul. Měl jsem odvést dobrou práci. Myslím si, že ani moje volná jízda nebyla k zahození. Stříbrná medaile se na mistrovství Evropy nedává za zásluhy.
Nemůže vám ublížit, že jste pokazil trochu i exhibici? Jsou u toho lidé, kteří vás potom hodnotí...
Myslím si, že určitě ne. Je to už jen show pro diváky. Moji exhibici viděli ti důležití z Oberstdorfu, když ji vysílal Eurosport. To byla exhibice, na kterou jsem se připravoval. Tahle ve Varšavě byla po šampionátu a vyčerpání ze samotného průběhu. To nebyl hazard se jménem.
Michal Cirmaciu, MF DNES |
