Předloni na mítinku v Aténách vytvořil časem 9,77 světový rekord na stovce poprvé. Loni jej dvakrát vyrovnal. Nyní, po bronzovém "debaklu" na šampionátu v Ósace, ubral v Rieti další tři setiny.
Povaleče zlákal Greene
Těžko uvěřit, že témuž muži ještě před sedmi lety atletika nic neříkala.
Syn kazatele tehdy chodil na Jamajce do školy, doma polehával u televize, občas hrál fotbal a v neděli se pomodlil v kostele.
Běhat? Proč? „Běhá přece brácha Donovan, to stačí,“ namítal.
Také tvrdil: „Nechávám věci na Bohu, díky tomu se v životě ničeho nebojím.“
Ani když starší bratr postoupil na mistrovství světa 1999 do semifinále stovky, Asafu tím na dráhu nezlákal. To dokázal teprve americký sprinter Maurice Greene. Aniž by o tom věděl.
|
Odveta s Gayem bude až v Pekingu? Praha (tm) - Tyson Gay je světovým šampionem, Asafa Powell světovým rekordmanem. Ale na dráze se nejspíš utkají opět až na olympiádě v Pekingu. „Takový vývoj se dá předpokládat,“ soudí atletický manažer Alfonz Juck. Jeden druhému se teď budou úzkostlivě vyhýbat. Při páteční Zlaté lize v Bruselu by měl Jamajčan běžet stovku, Američan dvoustovku. Světové atletické finále ve Stuttgartu oba odřekli. „Pak se sice ještě chystají na tři asijské mítinky, ale opět si to zrežírují tak, aby se neutkali,“ říká Juck. Slovenský manažer se stále ještě nevzdal svého plánu přilákat oba sprintery v příštím roce do Ostravy, na Zlatou tretru. „Pokusím se o to, i když jejich souboj na stovce je asi nereálný. Ale jeden by i u nás mohl běžet stovku, druhý dvoustovku. Aspoň by diváci měli dva zážitky.“ Oba sprinteři jsou však čím dál dražší. Powell si před mítinkem v Curychu řekl o víc než 100 tisíc dolarů, i Gayovy požadavky už přesahují 70 tisíc dolarů za jediný start. |
Mladý Powell u obrazovky uhranutě sledoval jeho triumf na olympiádě v Sydney. „Ohromilo mě, jak Maurice neustále kontroluje, co se děje,“ vyprávěl.
Začal sám běhat. A už v roce 2004 Greena několikrát porazil!
Ale kdo ví, kde by dnes Powell byl, kdyby si ho v sezoně 2001 nevšiml kouč Stephen Francis při školním jamajském mistrovství.
Bez speciálního sprinterského tréninku tam zvládl stovku za 10,61. „Myslel jsem si, že znám každého talentovaného kluka na Jamajce,“ vzpomínal Francis. „Ale o Asafovi jsem nikdy předtím neslyšel. Možná proto, že studoval v Charlesmontu, na škole s nejhorším atletickým týmem v zemi.“
„Nejhorším? To tedy ne,“ ohradil se Powell, tiše hovořící muž, který ve volných chvílích hraje v kostele na kytaru.
Na rozdíl od drtivé většiny jamajských atletů neutekl na americké univerzity, naopak těžil z nadace bývalé jamajské překážkářky Brigitte Fosterové, která se snažila mladé sportovce ekonomicky zabezpečit, aby nemuseli opouštět zemi.
Dozraje i pro zlato?
Už v sezoně 2004 vyhrál vše, co se dalo. S jedinou výjimkou. Na olympiádě v Aténách finišoval v závodě roku pátý.
„No co, na velké zlato mám ještě spoustu času,“ řekl tehdy. Jenže o start na mistrovství světa 2005 v Helsinkách ho připravilo zraněné tříslo. Loni opět dominoval sezoně, dvanáctkrát zaběhl stovku pod 10 vteřin. Letošní prestižní souboj s Tysonem Gayem však při šampionátu v Ósace neustál.
„Jakmile jsem cítil, že mě Tyson dotahuje, moje třísla zpanikařila,“ líčil v Ósace po finále stovky. „Dělal jsem chyby, byl jsem svázaný. Přitom jsem měl zlatou formu.“
Michael Johnson, pětinásobný olympijský vítěz, vzápětí o Powellovi nekompromisně prohlásil: „Je talentovaným sprinterem, ale ne velkým závodníkem. To můžete vidět v jeho očích. To si sám musí přiznat. I když... Ještě se to může naučit.“
V Rieti neběžel Powell proti Gayovi ani proti svému zlatému prokletí.
Viděl jen sebe a čas.
|
Proč zase Powell a proč v Rieti?
V Rieti nešlo o světové ani olympijské medaile, v takových závodech bývá Powell poloviční. V sázce nebyl ani milionový jackpot ze Zlaté ligy. 2. Nebyl tu Gay. Američan jej letos pronásledoval ve snech. Když se na něj Gay ve finále šampionátu v Ósace dotáhl, Powellovy svaly se roztřásly a přestaly efektivně fungovat. To tentokrát nehrozilo. Vědomí, že utíká s obřím náskokem před soupeři, Jamajčana posilovalo. 3. Rekord neměl v plánu. V rozběhu na rekordní čas jistě nemyslel, o to uvolněněji běžel. 4. Tlačil ho vítr. Rychlost větru 1,7 metru za vteřinu byla takřka na hranici pravidel. Naopak Powellova startovní reakce 0,137 byla pomalejší než ve finále (0,120) i než při někdejším světovém rekordu Tima Montgomeryho (0,104). Kdyby měl včera Američanovu reakci, mohl být Powellův čas o další tři setiny rychlejší. 5. Pomohla mu nenasytnost. Jeho manažer Paul Doyle požadoval od organizátorů prestižního mítinku v Curychu za Powellův start více než 100 tisíc dolarů. Organizátoři Weltklasse mu je odmítli vyplatit, v Curychu se tedy neobjevil. Mohl šetřit síly na Rieti. 6. Našel ideální klima. V citelném curyšském chladu by i sebelépe připravený Powell v pátek rekord nejspíš nevylepšil. Zato přijatelné teplo v pozdním italském odpoledni mu hrálo do not. 7. Chtěl očistit své jméno. Ósacká porážka jej nezlomila, naopak motivovala Powella k ještě větší práci. 8. Zvládl aklimatizaci. Po návratu z Ósaky byl v Evropě týden. To byl minimální potřebný čas, aby odvykl japonskému časovému pásmu i tamní extrémní vlhkosti vzduchu. 9. Není opotřebovaný. Závodit začal relativně pozdě, ve 24 letech je tak v ideálním sprinterském věku. 10. Genetické předpoklady. Černošští sprinteři mají geneticky vhodnější typ svalových vláken pro vynikající výkony na krátkých tratích. Rodina Powellových navíc dědí sprinterské geny, jeho bratr běžel v semifinále stovky na mistrovství světa v roce 1999 v Seville. Powell měří 188 centimetrů, váží 87 kilogramů. Za ideální postavu považují experti výšku 183 cm a váhu 75–80 kg. Špičkoví sprinteři nemohou být obři. |
