„Zkusil jsem oslovit klub v Calais, jestli by byla možnost tam hrát. A povedlo se to. Na angažmá ve Francii budu vzpomínat jedině pozitivně, byla to pro mě možnost vyzkoušet roli cizince, na kterého je tlak. Uvidíme v budoucnu, třeba se ještě někdy někam ven dostanu,“ věří 26letý pivot, jenž se po zahraniční štaci vrátil do české nejvyšší soutěže, oblékl dres vicemistra Děčína.
„Atmosféra je tady skvělá, to ví každý. I kvůli tomu jsem sem samozřejmě šel. Tým má ty nejvyšší ambice, to byl další důvod. Můžu říct, že jsem spokojený, cítím se tady, jako bych tady odehrál už nejméně půl roku. Zatím dobrý!“
Pecková: Kolem „džungle“ Jakub jezdilZatímco tisíce běženců zavedla do Calais vidina lepšího života, ona se tam vydala za basketbalem. „A rok tam byl super,“ rozplývá se Tereza Pecková, odchovankyně Ústí nad Labem a letní posila brněnského Valosunu. Strach? Chaos? Šíření chorob a paniky? Problémy s migranty, kteří se přes francouzské město snaží dostat do Velké Británie? Kdepak! Česká reprezentantka si život na severu Francie užívala. „Calais je ve světě vnímáno negativně, ale samotní Francouzi to tak neřešili,“ říká 29letá Pecková. „Nám se tam s přítelem hodně líbilo.“ Jejím přítelem je pivot Jakub Krakovič, který se také vrátil domů. A posílil vicemistry z Děčína. „V Česku je Calais známé hlavně kvůli migrační krizi, my jsme to zase tak nepocítili. Bylo to kousek do Belgie a Anglie. Když jsme měli volnou neděli, snažili jsme se toho co nejvíc projet, sever Francie je opravdu pěkný,“ kochali se. Viděli uprchlický tábor? „Džungle, jak se táboru říká, byla za městem. Od mojí haly, která ležela úplně na druhé straně, to bylo dost daleko. Přítel to měl jinak, ten kolem toho jezdil. Někdy jste viděli uprchlíky i v centru. Občas spali někde v parku. Nebylo to nic hrozného, že by třeba rabovali, nikomu nic nedělali, spíš to bylo smutné. Nebylo to nic strašného, jak se o tom psalo.“ Vicemistryně světa Pecková žádný strach nepociťovala. „Ale mamka mi často říkala, že Calais bylo ve zprávách. Doma z toho radost neměli. Naši i přítelovi rodiče se byli za námi podívat a viděli, že žádné nebezpečí nehrozí.“ (daj, bek) |
Dobrý byl ale i rok ve Francii, byť v Calais Krakovič hrál až tamní čtvrtou nejvyšší soutěž. „Když jsem tam šel, tak jsem si říkal, že to asi nebude nic extra. Bál jsem se, jestli to nebude špatný krok. Ale nakonec se z toho vyklubal celkem slušný klub, hráli jsme nahoře, skončili jsme třetí. A co se týká úrovně, první tři týmy ze čtvrté francouzské ligy by klidně mohly být na spodku v NBL,“ srovnává Krakovič.
Ve Francii ho lákalo zůstat, ale nakonec se vracel domů. „Zájem o mě měli, ale my chtěli s přítelkyní zkusit něco jiného, jít aspoň o jednu soutěž nahoru. Ale bohužel ta nabídka nepřišla, tak jsme zvolili návrat domů.“ Na Calais ale Krakovič nedá dopustit, žádné problémy s migranty z blízkého uprchlického tábora nezažil.
„Polovina lidí mi to nebude věřit, protože vidí jen to, co je ve zprávách. Ale co se týká mě samotného nebo přítelkyně, nezažili jsme tam žádné problémy s uprchlíky z tábora, který byl za městem. Samozřejmě, kamioňáci, na které útočí, asi budou mluvit jinak, ale že by nějak ohrožovali lidi ve městě nebo že bych se tam necítil bezpečně, tak to vůbec ne.“
Krakovič si rok v Calais prostě užil a důležitou roli v tom jistě sehrál i fakt, že byl nablízku své partnerce Tereze Peckové, rodačce z Ústí nad Labem. „Bylo to skvělé, bydleli jsme spolu, což byl pro nás vlastně trochu nezvyk. Teď už jsme najeli zase zpátky do starých kolejí, jsme od sebe 300 kilometrů,“ želí Krakovič.
Také Tereza Pecková ve Francii skončila a vrátila se do Valosunu Brno. Basketbalový pár tak teď paradoxně dělí větší vzdálenost než v době společného působení ve Francii. „Vídat se je teď těžké, ale prostě nám to tak nějak vychází. Vždy, když jsme oba v Česku, tak jsme každý na druhé straně republiky. Je to komplikované, ale kvůli basketu to musíme vydržet.“
Finále s Děčínem, to by mohla být pro Krakoviče docela slušná náplast za partnerskou oběť. „Jsem tady nový, ale cítím, že ambice jsou tu nejvyšší. A hrozně bych si přál také zažít tu atmosféru, když se hraje finále ligy na zimáku!“
